|
|
 Muži
podle Buriana
„Všichni kluci z naší třídy si vzali svoje matky,“ zpívá Jan
Burian v jedné z nejpovedenějších písní svého nového dvojalba
Muži jsou křehcí (vyd. Indies MG Records), jež nese přiléhavý
podtitul Dvacet jedna příběhů o mužské nedokonalosti.
Album je koncipováno obdobně velkoryse jako Burianův
předchozí, rovněž dvojdiskový titul Dívčí válka, kde byly
skoro dvě desítky jeho skladbiček „ze života dívek od
sedmnácti do osmdesáti let“ představeny jak v autorské
interpretaci, tak v podání pečlivě vybraných zpěvaček a
hereček, od Hany Hegerové po Evu Holubovou.
Novinka není v tomto ohledu tak důsledná, ubylo protipólů
autorských verzí a přizvaných hostů, písně o pánech rozličných
typů a ustrojení tu nezpívají vždy muži, Burian není výhradním
autorem hudby a přičiněním syrového litvínovského písničkáře
Xaviera Baumaxy, ani textů – Baumaxa si totiž k obrazu svému
přepsal i původní text písně Odešli spolu.
Tato nedogmatičnost nakonec desce prospěla, další z
hostujících samorostů, Jiří Konvrzek či Petr Váša, natožpak
noblesní Přemysl Rut či kreativní dívčí kvartet Yellow Sisters
se spíše než o trefování do Burianova nikterak jednoznačného
rukopisu snažili porozumět duchu skladby a po svém si ji
vyložit.
Burian opět natáčel s muzikanty ve věku svých dětí. Jeho syn
Jiří, jinak frontman kapely Southpaw, společně s Mikolášem
Růžičkou a Ondřejem Ježkem, opatřili písně moderním zvukem,
který nikterak „neválcuje“ sdělení alba, spíš ho činí
přitažlivým i pro jinou nežli Burianovu generaci. Totéž platí
o bukletu a obalu Roberta Houzara, ale také o internetové
prezentaci projektu.
Jan Burian pokorně přiznává, že se rád nechá mladšími poučit,
a dobře dělá: zatímco jiní folkoví matadoři se vůči době (i
sobě) vyhraňují nepovedenými pamflety, je z jeho tvorby cítit
nezatíženost a nadhled. Což ale neznamená, že by nesděloval
podstatné. Píseň, z níž je citováno na začátku článku, končí
pointou stejně logickou jako znepokojivou: „Všechny ženy kluků
z naší třídy, mami, zůstaly samy.“
Milan Šefl |
