|
|
 Ivan
Němec,
publicista
Vzpomínky na estetika a kritika Olega Suse
„Nebyl zbabělec. Po celý život se jako vědec, teoretik i
kritik obíral odvážně krásou, zkoumal její strukturu a její
nevývratné zákony, ve jménu krásy lámal kopí, za krásu se bil,
bránil ji před nečistými doteky, jen v jejích službách a
k její obhajobě zraňoval, sám jsa těžce poraněný. Šalda by jej
nazval neúnavným dělníkem na poli krásy.“ Těmito přiléhavými
slovy se před pětadvaceti lety loučil s předčasně zesnulým
docentem brněnské filozofické fakulty, nepřehlédnutelnou
osobností české estetiky a osobitým zjevem naší literární
kritiky Olegem Susem, básník Jan Skácel.
Čtvrtstoletí, které v listopadu uplynulo od smrti Olega Suse,
motivovalo Olgu Jeřábkovou, redaktorku a dramaturgyni
brněnského studia Českého rozhlasu, k nápadu doplnit portrét
tohoto nevšedního člověka vzpomínkami lidí, kteří mu stáli
nablízku. Tak se zrodil poutavý dvouhodinový pořad Oleg Sus
Redivivus, který měl premiéru v rámci Pátečních večerů na
stanici Vltava (2. 11. 2007).
Po úvodní připomínce Susova vědeckého růstu, jenž byl násilně
ukončen za tzv. normalizace v roce 1971, zavzpomínal na něho
Petr Osolsobě, vedoucí Semináře estetiky Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity, který vyslovil i příslib kompletního
soupisu badatelovy obsáhlé bibliografie. Nejpřitažlivěji
vypravoval o českém estetikovi dramatik Milan Uhde. Poznal ho
nejprve jako svého učitele na fakultě a později se stali
spolupracovníky v redakci Hosta do domu, časopisu, jenž si
právě díky svým nevšedním tvůrcům získal značný čtenářský
obdiv i respekt. Barvitě líčil, jak se při Susových
přednáškách stával z posluchárny takřka divadelní sál a jak
jeho živé a rozpohybované výklady byly na hony vzdáleny
obvykle suchému podání kabinetních badatelů. S obdivem mluvil
nejen o jeho širokém vědeckém záběru, ale přiblížil i jeho
práci redakční a bravurní znalost jazyka, jež se projevovala
v Susových bystrých a pohotových úpravách příspěvků, jimiž
přispíval k jejich myšlenkové vybroušenosti.
Jako literární a filmový kritik sklízel Oleg Sus obdiv za své
hluboké a přesné analýzy jednotlivých děl, jež bývaly často
ostré a nezvykle tvrdé, a proto i pobuřující a vybízející
k polemikám. Rozpoznal talent i u debutantů a své mínění
dokázal v Hostu do domu vyjádřit i analyticky přesnou
kritickou miniaturou na sedm řádků. Kdo tohoto osobitého
estetika a kritika znal, musel vyprávění Milana Uhdeho jen
přikyvovat, neboť jeho obraz rýsoval barvitě, přesně a
pravdivě. Také vzpomínky profesorů Rudolfa Pečmana a Miloše
Štědroně, muzikologů, kteří připomněli, jak inspirativně
rozvíjel vědecké bádání, se nesly v obdivu k jeho obrovským
znalostem.
Součástí přitažlivého pořadu Olgy Jeřábkové byly také ukázky
z autorových esejů, které četl Cyril Drozda. Škoda, že
režisérka Hana Mikolášková zvolila k tomuto přednesu
interpreta, jehož nezaujatá a nevzrušivě poklimbávající četba
byla na hony vzdálena blyštivým výkladům, jimiž Oleg Sus
omračoval své posluchače. Naštěstí ze způsobu, jakým pamětníci
vzpomínali na svého kolegu, bylo cítit nejen jejich živé
osobní zaujetí a obdivný vztah, který k němu chovali, ale svým
vyprávěním vytvořili i určitý obraz doby, v níž estetik žil a
tvořil. Tak se podařilo, že ve vzpomínkovém pásmu Olgy
Jeřábkové byl Oleg Sus vskutku redivivus – znovu oživený. |
