|
|
 Petr Skoumal,
písničkář a hudební skladatel
Právě vám vychází trojalbum písní ze sólových desek a skladeb,
které jste napsal pro jiné interprety. Výběr jste sestavil sám
– musel jste si připomenout, co všechno jste napsal, nebo máte
vlastní písničky v hlavě?
Nejsem milovník svých starších nahrávek. Pro mě deska většinou
končí tím, že ji natočím – dokonce jsem některé cédečka,
z nichž výběr vznikl, ani neměl doma a musel jsem je shánět po
známých. Řadu písniček jsem slyšel po opravdu dlouhé době...
Byl to velký problém – něco zařadit, něco zavrhnout?
Ani ne, náročné bylo spíš vhodně je na těch albech rozházet,
aby například nešly po sobě dvě písničky ze stejného období.
Výsledek je snad snesitelný, i když si nedělám iluzi, že bude
ten výběr někdo poslouchat v celku, to by byla smrtelná dávka.
Spíš si představuji, že lidi budou přeskakovat, vybírat si
skladby, na které budou mít zrovna chuť. Dělám to tak i já.
Trojalbum je vizitkou Petra Skoumala, autora písní pro
dospělé. Ale to je jen část vašeho skladatelského profilu.
Nepřemýšleli jste s vydavatelem o tom, že by kompilace
obsahovala i něco z vaší tvorby pro děti, případně ukázky
filmové či scénické muziky?
Domluvili jsme se, že půjde jen o písničky pro dospělé. Výběr
z mých dětských písniček vydal před časem Supraphon a pořád se
ještě prodává, asi by se ty desky pletly. A co se týče mé
muziky scénické a filmové, ta hudba funguje ve spojení
s obrazem, s představením, vytrhovat ji z kontextu mi přijde
jako marnost. To je jako kdyby scénograf prodával svoje
výpravy nebo kostýmy. Na to nemám energii ani ctižádost.
Vystudoval jste dirigování, teoreticky by tedy vaše kariéra
měla směřovat spíš do koncertních síní než do divadel a klubů.
Kdy nastal ten zlom a z Petra Skoumala se stal divadelník a
skladatel?
Nemluvil bych o zlomu, šlo to přirozenou cestou. Mně vždycky
bavilo míchat profese. Už za studií dirigování a řízení sboru
na JAMU jsem začal skládat hudbu pro divadlo, vedle toho jsem
hrál ve studentských představeních a v Divadle X.
Jednostrannost v kumštu je výhodná v tom, že upíráte svou
pozornost na ten jediný obor, ale na to já nikdy neměl
trpělivost. Už jako dítě jsem střídavě poslouchal klasickou
muziku, jazz a písničky, třeba z Osvobozeného divadla. Takový
„multi“ přístup se mi vždycky líbil...
Milan Šefl
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 26.
11. |
