|
|
 Doblba
Od chvíle, kdy Česká televize poprvé vstoupila jako
koproducent do filmového projektu, uplynulo patnáct let. Za tu
dobu se v české kinematografii změnilo mnohé. V mnohém se
proměnila a zjednodušila i úloha, kterou v ní hraje
veřejnoprávní televize. Místo někdejšího hlavního zachránce
domácí tvorby, kdy se například v roce 1997 podílela na vzniku
šestnácti filmů, by dnes logicky měla být spíš tvůrčím a
materiálním protektorem té části produkce, která je
alternativou výrobků filmového byznysu.
Městečko, Lesní chodci, Nuda v Brně, Síla lidskosti – Nicholas
Winton, Mistři, Český sen, Mír jejich duši, Kousek nebe,
Sluneční stát, Štěstí, Indián a sestřička – to jsou namátkou
vybrané tituly z posledních let, které dokazují, že si své
zákonné poslání „v rámci svých možností podporovat českou
filmovou tvorbu“ zodpovědní pracovníci ČT občas uvědomují.
Stejně dobře však lze uvést filmy, u nichž je spoluúčast méně
pochopitelná. Letitá podpora pásové výroby zavedené firmy
Hřebejk & Jarchovský je z tohoto hlediska stejně sporná, jako
investice svěřených veřejnoprávních peněz do komerčních
Snowborďáků či Rebelů. Podíl zaběhané klientské vstřícnosti,
přímočaré obchodní kalkulace a prostého dramaturgického
selhání, bývá různý. Jen málokdy se však to vše setká a zúročí
v tak totálním propadu, jako v případě celovečerní režijní
prvotiny Petra Vachlera s příznačným názvem Doblba.
Na jedné straně patologicky přebujelé ambice filmového
podnikatele podpořené barnumskou reklamní masáží, na druhé
straně prakticky prokázaná neschopnost ujasnit si žánr a téma,
vyprávět příběh, stvořit věrohodné postavy vybavené věrohodnou
motivací, vystavět a vypointovat gag, vést herce, a de facto
neschopnost zvládnout režijní profesi – to je zjednodušený
účet, který Vachlerovi za jeho film Doblba vystavila kritika
už po premiéře v kinech. Vše potvrdila i obrazovka při
televizní premiéře druhou listopadovou neděli večer. Přesto
nebyly téměř dvě hodiny strávené sledováním Vachlerovy zoufale
nevtipné exhibice pouhou ztrátou času.
Nutnost uvědomit si a důsledně dodržovat dnešní smysl a účel
koprodukční spoluúčasti České televize na výrobě českých filmů
by těžko mohla být zřejmější. Odhadnout předem potenciální
kvalitu nabízeného projektu by neměl být pro zkušeného
dramaturga nepřekonatelný problém.
Jan Svačina, televizní publicista |
