|
|
Neznámý Jiří Horák
Scenáristu a spisovatele Jiřího Horáka (1940–2004) postihl
málo přívětivý osud. Do čtenářského povědomí vstoupil jen
několikrát vydanou Knihou o staré Praze, zatímco většinu
dramatických prací nestihl za svého života vydat ani prosadit
k realizaci. Teprve nedávno vyšel výbor z jeho rozhlasových
her (recenze v TR č. 17/2007) a nyní bylo díky nakladatelství
Jaroslavy Jiskrové Máj zpřístupněno i patero filmových
scénářů. Celý svazek je nazván podle jednoho z nich Krásní
dnové koločavští.
Jméno Jiří Horák máme spojeno především s rozhlasovou
dramatikou, kdežto v oblasti filmové a televizní tvorby je
prakticky neznámé. Pouze na sklonku šedesátých let mu v
televizi přijali několik adaptací detektivek. Co říci o
Horákových scénářích? Většinou se opírají o literární
předlohy. Vyznačují se umně propracovanou drobnokresbou a
schopností přiblížit nejjemnější zákruty mezilidských vztahů.
Nejvýraznější částí celé knihy je scénář o natáčení Vančurova
snímku Marijka nevěrnice, který se nedávno vysílal v televizi.
Horák své tentokrát ryze autorské práci (celá kniha je nazvána
podle ní) věnoval značnou péči – vedle scénáře je publikována
i drobnější povídka, která zvolené téma ještě upřesňuje a
domýšlí. Pisatel relativizuje otázku odlišnosti: pro horaly z
Podkarpatské Rusi jsou filmaři ne vždy pochopitelní pánové
z Prahy, zatímco pro filmaře se místní obyvatelstvo stává
čímsi bizarním a exotickým. Zaujme syté vylíčení pravověrných
židovských postaviček, zvláště pak jejich váhání, zda
dodržovat náboženské příkazy (zákaz zpodobnění lidské tváře se
přirozeně týká i filmu), nebo podlehnout vidině snadného
zisku. Pravoslavný pop zase vyhlašuje klatbu nad každým, kdo
by chtěl pro „pány“ pracovat v neděli.
Z vyprávěného příběhu Horákovi vychází okouzlující, někdy až
rozmarná idyla z jednoho zapomenutého, svérázného kouta ve
zdánlivě civilizovaném světě. Svědčí o autorově
pozorovatelském talentu, o nepředstíraném zaujetí drobnými
lidskými trably. A to není nijak málo.
Jan Jaroš, filmový publicista |
