Číslo 45 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s hercem.
Petrem Nárožným.

 

 

 

 

Petr Nárožný, herec

Považujete se také za rozhlasového herce?

Jestli myslíte nóbl rozhlasové kousky, tak to ne. Já si zcela sebekriticky myslím, že nejsem ten „pravý rozhlasák“. To jsou jiní, kteří ovládli rozhlasové herectví skvělým způsobem, jako Láďa Mrkvička, Josef Somr, Jiří Adamíra, Karel Höger, Jaromír Spal a mnozí další, kterých si velice vážím a jejichž starší hry nebo četby s chutí poslouchám. Já mám specifický hlas, pro někoho nelibých, houpavých intonací, což samozřejmě není správně, a proto když jsem byl v rozhlase obsazován, tak s tím, že to bude dělat Nárožný a má to tam konkrétní smysl. Ale noční taxikáři a noční vrátní říkají, že jsem v rozhlase pořád.

V noci?

Ano, říkají, že celé noci poslouchají opakování Klubů komiků, starých kabaretů, už je znají zpaměti, slyšeli je stokrát, ale zasmějí se a mají to rádi. To rozhlas vymetl na smetiště dějin železným koštětem. Třeba chce dělat jenom umění a tímto opovrhuje – možná oprávněně. Přesto nevím, proč zábava z rozhlasu úplně zmizela.

Jste častý posluchač?

Jsem. Především jsem veliký čtenář, ale jak stárnu, mívám unavené oči, bolavé a červené, proto si čtení nahrazuji poslechem Vltavy i jiných stanic a jsou to krásné zážitky. Když ale mluvím s tvůrci, říkají, že většina jejich pořadů je vyvzdorovaná. Musím říci, že pokud jde o vážné pořady, dělá je rozhlas znamenitě...

Ivana Tetourová, ředitelka Lyry Pragensis

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na stáncích od 29. října.


  Rozhovor s Petrem Nárožným                  Jak to vidí Ivan Klíma                 Byron v Interlakenu a Holmesův hrob