Číslo 45 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s hercem.
Petrem Nárožným.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Karfík, publicista

Supr návrh, nebo chrchel?

Je ráno, šest čtyřicet či o hodinu později, a to mě probouzí Radiožurnál, protože si nedám ujít hlas Ivana Hoffmana. Rád přiznávám, že tyhle každodenní ranní poznámky obdivuji. Ani náznak nadčasového duchovního kázání, jak bývalo zvykem na ranní mši. Ještě než bych sám stačil promluvit, zní mi v uších brilantní osobně pojatá připomínka toho, co z věcí veřejných Ivana Hoffmana zrovna zaujalo.

Nebát se velkých slov, řekl bych, že každého rána jsme svědky malých ranních lekcí z občanství. Pro mne to znamená zaplašit noční můry i předjitřní sny a hned po ránu si uvědomit, do jakého světa vstávám. Ten pohled mi nenabídnou obligátní zprávy o tom, co se právě událo, dobrého, špatného, zajímavého, nezajímavého, ale jenom hlas člověka, který dokáže postihnout, co z nich pro mne může vyplynout.

A to není jediná lekce. Stejně obdivuhodný je žánr Hoffmanových hovorů:. v době, kdy trpíme dvěma extrémy – politickou nebo zábavnickou žvanivostí, anebo nadvládou klipů, produkováním reklamních či politických hesel –, zvolil stručnou a výstižnou řeč, jakou abys pohledal.

Někdy se Hoffmanovi podaří důmyslně propojit i více postřehů, jindy poznámku věnuje tématu jedinému. Čekal jsem, kdy a jak si všimne ostudné situace, kterou v případě stavby Národní knihovny vyvolali pražští radní. Byl víkend, takže se v Hoffmanově zorném poli spor o projekt Národní knihovny objevil teprve v pondělí. Úleva: do vzrušené hádky vneseno lidské slovo, stanovisko řečeno jednoznačně, pravdivě a s noblesou. Obého (nejenom) se totiž zastupitelům nedostává.

Nevšední úkol, nevšední stavba zřejmě vyžaduje i nevšední zastupitele, kteří by se nedomnívali, že oni jediní jsou zmocněni za nás rozhodovat, že jejich problematický vkus je estetická norma, do níž nás budou formovat. Přitom jsem si nevšiml, že by někdy bránili Prahu před konfekčními megastavbami uprostřed historického jádra na archeologickém podloží. Snad to je odlišností „zájmů“, většinou šlo o projekty komerční (!). Možná se dnes těžko smiřují s tím, že z unikátní knihovní architektury, první velké architektonické veřejné zakázky od doby stavby sjezdového „Lidojemu“, by se za stromy letenského parku na ně dívalo Kaplického oko. S možnou výčitkou?

V čem to je, že najednou, téměř po roce, je všechno špatně? Prý jen ryze odborná diskuse. Ale ať poslouchám sebepozorněji, nejde o knihovnu, ale o vkus dnešní radnice (v lepším případě). Primátor sice řekl, že návrh knihovny je „supr“, ale ukliďme ji i se čtenáři někam na periferii. Jiný zastupitel projevil odpovědnost před dějinami: postavil se před kameru a se záviděníhodnou upřímností řekl, že se nebude dívat na ten „chrchel“!

Radniční diskuse na úrovni vskutku odborné.


  Rozhovor s Petrem Nárožným                  Jak to vidí Ivan Klíma                 Byron v Interlakenu a Holmesův hrob