|
|
 Vladimír
Karfík,
publicista
Supr návrh, nebo chrchel?
Je ráno, šest čtyřicet či o hodinu později, a to mě probouzí
Radiožurnál, protože si nedám ujít hlas Ivana Hoffmana. Rád
přiznávám, že tyhle každodenní ranní poznámky obdivuji. Ani
náznak nadčasového duchovního kázání, jak bývalo zvykem na
ranní mši. Ještě než bych sám stačil promluvit, zní mi v uších
brilantní osobně pojatá připomínka toho, co z věcí veřejných
Ivana Hoffmana zrovna zaujalo.
Nebát se velkých slov, řekl bych, že každého rána jsme svědky
malých ranních lekcí z občanství. Pro mne to znamená zaplašit
noční můry i předjitřní sny a hned po ránu si uvědomit, do
jakého světa vstávám. Ten pohled mi nenabídnou obligátní
zprávy o tom, co se právě událo, dobrého, špatného,
zajímavého, nezajímavého, ale jenom hlas člověka, který dokáže
postihnout, co z nich pro mne může vyplynout.
A to není jediná lekce. Stejně obdivuhodný je žánr
Hoffmanových hovorů:. v době, kdy trpíme dvěma extrémy –
politickou nebo zábavnickou žvanivostí, anebo nadvládou klipů,
produkováním reklamních či politických hesel –, zvolil
stručnou a výstižnou řeč, jakou abys pohledal.
Někdy se Hoffmanovi podaří důmyslně propojit i více postřehů,
jindy poznámku věnuje tématu jedinému. Čekal jsem, kdy a jak
si všimne ostudné situace, kterou v případě stavby Národní
knihovny vyvolali pražští radní. Byl víkend, takže se
v Hoffmanově zorném poli spor o projekt Národní knihovny
objevil teprve v pondělí. Úleva: do vzrušené hádky vneseno
lidské slovo, stanovisko řečeno jednoznačně, pravdivě a
s noblesou. Obého (nejenom) se totiž zastupitelům nedostává.
Nevšední úkol, nevšední stavba zřejmě vyžaduje i nevšední
zastupitele, kteří by se nedomnívali, že oni jediní jsou
zmocněni za nás rozhodovat, že jejich problematický vkus je
estetická norma, do níž nás budou formovat. Přitom jsem si
nevšiml, že by někdy bránili Prahu před konfekčními
megastavbami uprostřed historického jádra na archeologickém
podloží. Snad to je odlišností „zájmů“, většinou šlo o
projekty komerční (!). Možná se dnes těžko smiřují s tím, že
z unikátní knihovní architektury, první velké architektonické
veřejné zakázky od doby stavby sjezdového „Lidojemu“, by se za
stromy letenského parku na ně dívalo Kaplického oko. S možnou
výčitkou?
V čem to je, že najednou, téměř po roce, je všechno špatně?
Prý jen ryze odborná diskuse. Ale ať poslouchám sebepozorněji,
nejde o knihovnu, ale o vkus dnešní radnice (v lepším
případě). Primátor sice řekl, že návrh knihovny je „supr“, ale
ukliďme ji i se čtenáři někam na periferii. Jiný zastupitel
projevil odpovědnost před dějinami: postavil se před kameru a
se záviděníhodnou upřímností řekl, že se nebude dívat na ten
„chrchel“!
Radniční diskuse na úrovni vskutku odborné. |
