Číslo 45 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s hercem.
Petrem Nárožným.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Vzít spravedlnost do svých rukou je náročné

Téma soukromě vykonané pomsty patří k nejstarším dramatickým archetypům. Nyní ovládlo thriller Mé druhé já. Režisér Neil Jordan sugestivně vylíčil niterný přerod rozhlasové moderátorky Eriky poté, kdy sotva přežila útok trojice násilníků. Film podrobně zachycuje, jak se z postarší ženy stává osamělá mstitelka, záměrně vyhledávající setmělá prostranství a vylidněné dopravní prostředky.

Erica (Jodie Fosterová) na lovuScénář jistě podléhá mnohým syžetovým klišé, která pracují s náhodou (třeba při Eričině shánění adres viníků), s melodramatickými momenty (Eričin vztah k policistovi pověřenému vyšetřováním záhadných zločinů), s černobílým, předvídatelným rozvrstvením povah a událostí. Nepřekvapí ani finální rozhřešení poskytnuté Eričiným skutkům. Šalamounsky je rozvržena rasová příslušnost: útočníky jsou sice mladí hispánci či černoši, avšak naproti tomu policista, s nímž se Erica sbližuje, má rovněž černou pleť; a také zavražděný snoubenec byl perského či indického původu.

Režisérovou zásluhou je, že tento nijak objevně vystavěný příběh dokázal posunout k uvěřitelnosti a vtisknout mu napětí, a to nejen tím, že děj zasadil do stísněných, potemnělých prostor, ale i díky tomu, že hrdinku obdařil nutkáním převzít namísto policie výkon spravedlnosti. Mohl se opřít o herecký um Jodie Fosterové, jež nepodlehla pokušení dát Erice supermanské rysy. Naopak zdařile postihla její znepokojení nad „cizincem v sobě“, který ji začíná ovládat.

Dlouho trvá, než se Erika smíří se smrtícími výstřely, než překoná dávivá nutkání, než s tváří staženou do nehybné, téměř zsinalé grimasy a jakoby v transu zmáčkne spoušť. Fosterová podrobně vykresluje proměny jejích stavů. Některé vyvolávají až fyzickou nevolnost a jsou provázeny monologickými úvahami, v nichž hrdinka zkoumá své rozpoložení a se znepokojením zjišťuje, že jí už zbraň není cizí a že se konfliktům nevyhýbá, ale naopak je vyhledává, aby měla možnost bránit se. Mé druhé já je dílo přesahující meze žánru – už proto stojí za pozornost.

Jan Jaroš, filmový publicista

Foto archiv


  Rozhovor s Petrem Nárožným                  Jak to vidí Ivan Klíma                 Byron v Interlakenu a Holmesův hrob