|
|
Hana Hegerová v nejlepší
formě
 Zázraky
se dějí – a jeden se udál letos na jaře, kdy se vydavatel
Tomáš Padevět vytasil se senzačním objevem. Z rukou
zvukového mistra Ivana Bierhanzla z archivu Divadla Na
zábradlí totiž obdržel skoro pětačtyřicet let starý
originální magnetofonový pás s unikátním záznamem vystoupení
Hany Hegerové Recital ’70. Padevět neváhal a začal krůček po
krůčku pracovat na jeho zveřejnění. Zvukový mastering
nahrávky vznikl v Jámor studiu a ponechal intimní ráz
koncertu, o jehož záznamu nikdo z jeho aktérů vůbec netušil.
Snímek nyní vydal Supraphon na 2CD.
Recitál, který měl Na
zábradlí premiéru 7. září 1970 a dočkal se 173 repríz,
vznikal původně pro Divadlo Semafor, jenže krátce po
dramatických událostech osmašedesátého roku zpěvačka pomalu
mířila „na index“ a na ostře sledované scéně bylo její další
účinkování nemožné. Naštěstí zasáhl tehdejší ředitel Divadla
Na zábradlí Vladimír Vodička a nabídl Hegerové post stálého
hosta a pět šest vystoupení v měsíci – spíš utajených, ani
plakáty se prý nevyvěšovaly. Možná i proto nahrávka vznikla
potajmu a záhy se na ni zapomnělo.
A proč je Recital ’70 tak
mimořádným edičním počinem – když známe zpěvaččin o něco
pozdější Recital, legendární album z roku 1971 s obdobným
repertoárem? Tak za prvé a především: Nově vydaný soubor je
živou nahrávkou, nesmírně autentickým koncertním albem,
které odhaluje zpěvačku v její vrcholné formě a klíčovém
věku čerstvé čtyřicátnice (první oficiální živé album
Hegerová natočila až v devadesátých letech). Už na první
poslech je patrné, že ve studiu se zpěvačka přece jen musela
mírně krotit, což je v případě tak temperamentního
interpreta vždy na škodu. Srovnání je výmluvné zvlášť v
případě slovenských a židovských lidovek, které jsou naživo
zkrátka přesvědčivější.
Dalším důvodem, proč si
dvojalbum Recital ’70 pořídit, jsou nikdy nevydané písně,
nad nimiž se málem navždy zavřela voda. Je jich hned několik
– od slovenské Ej, vtedy sa len vtedy přes Brelovku Ne me
quitte pas v originálním znění po Emancipovanou, lehkonožku
napsanou kdysi Hapkou a Horáčkem pro televizní Manéž.
Je-li těch z nebes spadlých
sto minut alba Recital ’70 opravdu tím posledním, co nám
Hana Hegerová zanechala, je to rozloučení nejen důstojné,
ale stvrzující šansoniérčinu nepostradatelnost.
Milan Šefl, hudební
publicista |
