|
|
 Nesmířit
se s nespravedlností
„Vzpomínat se podobá pohledu na vítr, který rozhání dým z
pohaslého ohně,“ tak popisuje Arnošt Lustig chvíle, kdy se
mu opakovaně před očima a na papíře vracely jednou provždy
stále živé i dávno zapomenuté vteřiny. „Celý život se bráním
psát vzpomínky, a celý život je píšu…“ A protože válečné
události v Evropě poznamenaly životy i literární tvorbu
Arnošta Lustiga i Oty Pavla, zařadili jsme v rozhlasovém e-shopu
Radiotéka.cz tenhle neokázalý Lustigův pomník vzájemného
přátelství – pětidílnou četbu na pokračování pod názvem
Okamžiky s Otou Pavlem – mezi vybrané tituly, kterými si
připomínáme květnové výročí sedmdesáti let od konce druhé
světové války. Ostatně není to jediný příspěvek z pera
Arnošta Lustiga v májově historickém ohlédnutí Radiotéky.
Nechybí zde například ani dramatizace Lustigovy povídky
Člověk ve velikosti poštovní známky. Komorní příběh
židovského vězně, který se sice těší prominentnímu postavení
jako domácí učitel syna velitele koncentračního tábora, ale
dobrovolně se vzdávajícího možnosti zachránit si život a
doprovázejícího na tragické cestě své malé svěřence do
transportu smrti, zaujal režiséra Jiřího Horčičku a přinesl
výborné herecké příležitosti mimo jiné pro Josefa Patočku,
Vítězslava Vejražku nebo Rudolfa Hrušínského. Znalci v oboru
rozhlasové historie si všimnou, že zvukově-hudební koláž z
Lustigovy a Horčičkovy miniatury uslyšíte i v pozdější
dramatické realizaci, kterou lze najít v aktuálním přehledu
novinek mluveného slova na www. Radioteka.cz. Původně
rozhlasová předloha Jiřího Justa Klauni a vlastenci,
„kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách“ (po roce
1990 byl natočen i jako televizní inscenace), je dodnes
aktuální a působivou metaforou o vztahu totalitní moci a
uměleckého světa. A to byl zjevně i důvod, proč Justův text
nemohl mít premiéru v roce svého vzniku na začátku
osmdesátých let, ale až po listopadu 1989.
Z oblíbeného vltavského cyklu Osudy jsme do Radiotéky s
ohledem na letošní květnové výročí vybrali mimo jiné příběh
nejmladší lidické ženy Jaroslavy Skleničkové. Věcné, a možná
právě proto tak jímavé a citlivé vyprávění Jako chlapce by
mě zastřelili pro rozhlas zaznamenal Tomáš Černý. Oceňovaný
rozhlasový redaktor a dokumentarista je autorem i několika
dalších pořadů, které si zdarma nebo skutečně jen za
symbolickou cenu můžete v Radiotéce „stáhnout“ k poslechu.
Vyniká mezi nimi zvukový portrét novináře, publicisty a
rozhlasového reportéra dr. Franty Kocourka, který zemřel v
Osvětimi 13. května 1942, Jen se nesmířit s ničím, co je
nespravedlivé.
Závěrem stručného přehledu, kterým se rozhlasový e-shop
znovu připomíná jako vítaný společník pro chvíle zábavy a
odpočinku, ale také jako zdatný popularizátor přinejmenším
jedné kapitoly naší moderní historie, ještě upozornění na
internetovou podobu staršího (leč stále poptávaného) CD:
Vítězné V s ukázkami rozhlasového vysílání Jiřího Voskovce a
Jana Wericha z USA v letech 1941–1942. Společné dialogy
komentující tehdejší události na válečné frontě zde doplňují
také aktuální textové parafráze známých písniček
Osvobozeného divadla. „U nás velká slova vždycky budila
zdravou nedůvěru,“ přiznal po letech sebekriticky Jan
Werich, „ale válka v sobě nese jinou akustiku a jiné
ozvěny…“ A právě díky Radiotéce Českého rozhlasu máte i
dnes, po více než sedmdesáti letech, šanci slyšet nejen ty
nejstarší, ale zároveň i nejnovější ozvěny a reflexe dění
druhé světové války očima rozhlasových autorů,
dokumentaristů a dramatiků. Stačí si vybrat z naší nabídky.
Robert Tamchyna, dramaturg mluveného slova Radioteka.cz
|
