Číslo 14 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Alenou Sasínovou-Polarczyk.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když Juraj Jakubisko hýřil obrazotvorností

Mezi zemitými talenty na Slovensku zazářila vedle Štefana Uhra a Ela Havetty asi nejjasněji bezbřehá imaginace Juraje Jakubiska. Okamžitě na sebe upozornil hned svou prvotinou Kristove roky (1967), naivisticky hravým příběhem Slováka poflakujícího se v Praze. Ještě větší odezvu mohla získat trojice následných děl, kdyby se ve své době dostala do kin. Tvůrce v nich naplno rozvinul svou mnohdy šokující a provokující představivost. Nejsvébytnější je první z filmů, Zbehovia a pútnici (pátek 3. dubna, ČTart, 22.15), který ještě stihl dokončit, a dokonce za něj získat festivalové vavříny, ale pak již dolehl zákaz.

Básnivé zasazení příběhů do tří světových válek, dvou skutečných a jedné imaginární, dovolilo režisérovi rozvinout skeptické zamyšlení nad odvěkými násilnostmi a krvelačností

Básnivé zasazení příběhů do tří světových válek, dvou skutečných a jedné imaginární, dovolilo režisérovi rozvinout skeptické zamyšlení nad odvěkými násilnostmi a krvelačností. Všemi příběhy prochází – v různém odění – zosobněná Smrt, která je posléze, v závěrečné povídce, sama zděšena bezmezně sebezáhubnou lidskou vynalézavostí.
První povídka důmyslně pracuje s barevně hýřivým folklorem, nejen cikánským, ale také slovenským. Odehrává se za první světové války, z jejíchž zákopů prchá cikánský zběh Kalmán (Ferenc Gejza). Děsí jej pohled na krev, zvláště pak tu, která mu obrazně řečeno ulpěla na rukou a kterou se marně pokouší smýt. Jinou neméně výraznou postavou je další zběh Martin (Mikuláš Ladižinský), snadno vznětlivý, bouřlivácký a impulzivní, který je kdykoli připraven tasit šavli a ve jménu revoluce zabíjet.
Tentýž herec představuje v druhé povídce ruského partyzánského velitele,. Rovněž tady vytváří skvělou studii impulzivního, možná v jádru dobrého a přejícného, ale chlastem i nedůvěrou poznamenaného důstojníka. Ve třetí povídce se dívka, která sama unikla i se Smrtí z podzemních kasemat na zdevastovaný zemský povrch, setkává se zemřelými – a nejen s těmi z úvodní povídky. Příznaky jaderné apokalypsy se tu snoubí se starobylým rytmem zemědělského roku, byť výjevy, odehrávající se při výmlatu obilí kombinovaném s jakoby dožínkovou slavností, spíše můžeme považovat za mysteriózní vzpomínku na již neexistující minulost.
I zde, stejně jako v celém filmu, získává barevné ztvárnění (za kamerou stál sám režisér) mimořádnou důležitost. Novátorsky používá výrazné spektrální posuny, vzniklé úpravami negativu. V kontextu vyprávění se barevná složka téměř osamostatňuje, sama navozuje složitě utvářené významové kontexty, když pomáhá osvětlit vnitřní stav postav či událostí. Doplňuje výrazovou expresivitu herectví a také spoluurčuje kolíbavý rytmus vyprávění s mnohdy komíhavými pohyby kamerou. Také její zásluhou film přináší vskutku extatický zážitek.

Jan Jaroš, filmový publicista

Foto SFU/ Vladimír Vavrek



  Když Jakubisko hýřil...
  Dívejte se
 
  Když si Přemysl hraje
  Pořiďte si
 
  Korunovační jízda Karla IV.
  Téma