Číslo 11 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s operní pěvkyní.
Dagmar Peckovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

Jak se Rusové dostali do křížku s Napoleonem

Rozsáhlý epos Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír se dočkal několikerých adaptací, mimořádného věhlasu dosáhlo nebývale výpravné zpracování ruské, natočené v druhé půli šedesátých let. Režiséru Sergeji Bondarčukovi (jeho film uvádí v sobotu 14. března ve 20.00 ČT2) umožnila zestátněná kinematografie vtisknout vyprávění ohromující výpravnost, na pomoc při realizaci bitevních výjevů (bitva u Borodina) byla dokonce povolána armáda – prý až 120 000 vojáků!

Režiséru Sergeji Bondarčukovi umožnila zestátněná kinematografie vtisknout vyprávění ohromující výpravnost, na pomoc při realizaci bitevních výjevů byla dokonce povolána armáda – prý až 120 000 vojáků!

Do čtyř částí rozvržená epopej (před půlstoletím něco nevídaného, dnes, v čase Pána prstenů a Hobita, jsme si už zvykli) vrcholí Napoleonovým vpádem do Ruska a zachycuje širokou plejádu různorodých postaviček, ať již pocházejí ze šlechtických kruhů nebo naopak těch nejbezprávnějších. Všechny sjednotí vědomí, že první povinností každého Rusa musí být obrana rodné země před agresorem. Každá z částí je pojmenována po hrdinovi či místu, které v ní nejzřetelněji vystupuje do popředí: Andrej Bolkonskij, který celý cyklus nyní zahajuje, dále Nataša Rostovová, Borodino a Pierre Bezuchov. Ústřední trojici hlavních postav ztvárnili Vjačeslav Tichonov, Ljudmila Saveljevová a sám režisér Bondarčuk.
Film těží z postupného prozírání svých protagonistů, kteří nejprve válku – na zahraničním území, kde se odehrály první nepříliš úspěšné střety s Napoleonem (například u Slavkova) – vnímali spíše jako galantní dobrodružství nebo otázku důstojnické cti. V Moskvě mnozí z nich žijí zahálčivým životem, utápějí v sebelítosti milostná či jiná zklamání. Teprve Napoleonův pokus ovládnout Rusko přinese rozhodující obrat. Třetí část příběhu zachycuje nerozhodnou, mimořádně krvavou bitvu u Borodina (1812).
Ve srovnání s dnešními dynamicky vyprávěnými historickými velkofilmy působí Vojna a mír staticky, kamera povětšinou jen přihlíží vzrušenému dění, aniž by se stala jeho účastníkem, stejně jako herci stravována pompézností. To všechno zpomaluje tok příběhu, určeného pro velké plátno, natočen byl na formát 70 mm. Hlavně tam mohly vyniknout jak zdobné šlechtické interiéry s plesy, jež se v nich konaly, tak rozrytá bojiště, pokrytá nedozírnými davy.
Zbývá jediný dovětek: Bondarčuka tento epos natolik proslavil (dokutálel se k němu dokonce Oscar), že dostal nabídku natočit Napoleonův válečný epilog – Waterloo. Jenže tady byl Napoleon již figurou spíše kladnou, dojemnou ve svém osudu a nenaplněných touhách. Ostatně právě osobnost tohoto vojenského génia bývá předmětem sporů a různorodých pohledů: zatímco Francouzi jej zpravidla velebí, národy, které proti němu bojovaly, v něm vidí zloducha. Ale odvíjely by se osudy Ruska jinak, kdyby je byl Napoleon dobyl?

Jan Jaroš, filmový publicista



  Vyzpívat se nebo...
  Zpěvník Jana Buriana
 
  Jak se Rusové dostali do křížku...
  Dívejte se
 
  Kobry a užovky v teráriu...
  Navštivte