|
|
 Vraždy a
umění, umění a vraždy
Knihy Romana Ludvy byly vždy určeny spíše náročnějším čtenářům
nebo se aspoň pravidelně k tomuto publiku obracely. Snad i
proto autorovo jméno nepatří k těm mediálně nejznámějším,
přestože jeho předchozích pět knih došlo patřičného a
zaslouženého kritického ohlasu.
Nejnovější povídková sbírka Falzum (2012) by tuto skutečnost
mohla změnit. Pět detektivních příběhů nás přivádí do
uměleckého prostředí, které autor velmi dobře zná. Je však
znám i svou scenáristickou spolupráci s Českou televizí
(pohádka Království potoků) a právě tuto zkušenost v
nejnovější knize plně zužitkoval. Jednotlivé povídky jsou
koncipovány tak, že si je lehce dokážeme představit jako
epizody detektivního seriálu. A původně pro tento účel asi i
psány byly.
Dva vyšetřovatelé, kteří se potkají u prvního případu, mají
zcela odlišné kořeny. První – horal z venkova, milující vlaky
a jízdní řády, druhý – intelektuál se zálibou v kavárnách,
sladkostech a v umění. Tato navzájem nesourodá a na
protikladech vystavěná dvojice detektivů vytvoří funkční tým.
A i přes Ludvovu zřetelnou návaznost na klasickou detektivku
se spíše než o dvojici typu Holmes & Watson jedná o rovnocenné
partnery, jejichž vzájemná spolupráce nese ovoce v podobě
vyřešených případů.
U detektivek se nesluší vyzrazovat obsah, snad postačí
konstatování, že ve všech povídkách se setkáváme s vraždou a
vždy se dotýkají i umění. A tak sledujeme záhadu falešného
gotického zvonu a související vraždu faráře a mordy známého
sběratele, kurátora a úspěšného malíře. Ale také dvě vraždy,
ve kterých svou roli hraje soška pelikána a které od sebe dělí
řada let.
Ludvovy povídky stojí za přečtení, zvláště pokud jste
milovníky umění. Navíc olomoucká krádež děl Picassových a
Renoirových ukazuje, že ani v českém prostředí se nemusí
jednat nutně o nadsázku, ale zcela reálnou možnost. Je
příjemné objeví-li se mezi autory detektivek i zajímavější
jméno z české provenience, zvláště nyní, v aktuální záplavě
titulů severských autorů. Otázkou ale je, zda právě milovníci
detektivek nebudou těmi, které povídky lehce zklamou, protože
pár prohřešků proti žánru by se našlo.
Pavel Kotrla, literární publicista
|
