Číslo 40 / 2012.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvcem.
Philippem Jarousskym.

 

 

 

 

 


 

 

 


 

 

Svět falešných komerčních pohádek

Nositelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek (1946), dnes spojovaná především s divadelním jevištěm a romanopisectvím, slavila své první úspěchy právě rozhlasovými hrami. Přesto se před české posluchače její původní rozhlasové drama dostává vůbec poprvé. – v úterý 2. října ve 21.30 hru uvede Vltava. Navenek milostná tragikomedie s ironizujícím názvem Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! je hloubkovou sondou do světa lidí, kteří podlehli tlaku „falešných komerčních pohádek“.
Rakouská dramatička se v německojazyčném literárním prostředí naplno prosadila v polovině sedmdesátých let románem Milovnice. Nekonvenčnost a štiplavá ironie jsou od té doby jedním z těžišť její produkce, ostře zaměřené nejprve proti maloměšťáctví a nacionalismu, v pozdější tvorbě také proti nevybíravým politickým machinacím západních vlád. Kritický osten autorky je zabodnut do pokryteckých praktik společnosti, ať už se jedná o jednotlivce, nebo o celek, kromě toho je obrácen také proti jazyku a jeho deformacím plynoucím z manipulativního tlaku médií a politiků. Dosud podstatným tématem je pro autorku nerovné postavení ženy v současné společnosti.

V tragikomedii Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! Elfriede Jelinek skvěle ironizuje touhu po zhmotnění sentimentálních maloměšťáckých představVýsměšný podtext jejího raného díla odkazuje k trendu výkonnosti, který podprahově prosazuje konzumní diktát. Z médií znějící sugestivní hesla a rady, jak vést materiálně šťastný život, ji inspirovaly k napsání zmíněné tragikomedie už v roce 1972. Že je pro české prostředí nebývale aktuální i čtyřicet let poté, nelze chápat jenom jako trpký odraz soudobé společenské zkušenosti. Autorce se totiž právě v této hře podařilo ironizovat jev, který přetrvává obecně: touhu po zhmotnění sentimentálních maloměšťáckých představ. Jak jinak bychom mohli vnímat nebývale sugestivní „lovestory“ nezkušené prodavačky a zralého zajištěného muže? Romantický příběh o dívce, která prožila osudovou lásku a navíc se na ni usmálo štěstí v podobě nečekaného sociálního vzestupu, vystihuje autorka v závěru více než sarkastickým výkřikem: „Co všechno si teď můžu koupit!“ Humor Elfriede Jelinek je zde, na rozdíl od jejích pozdějších děl, velmi zřetelný a čitelný. Nelze si nevšimnout jazykových klišé, která jsou rytmicky opakována, nelze nezaznamenat doslovná zobrazování triviálních mýtů, nelze si zkrátka nevšimnout, čemu se autorka směje.
Pro Český rozhlas hru přeložila germanistka a teatroložka Barbora Schnelle. Přesně rytmizované „komerční pasáže“ textu byly aktualizovány pro brněnskou inscenaci, jež zvukově a hudebně pracuje se stylizací odkazující na metody, uměle vyvolávající emoce. Režisérka Martina Schlegelová ve spolupráci s hudebním skladatelem Jiřím Kučerovským a mistrem zvuku Lukášem Dolejším takto záměrně ironizovala audiální konvence nejen daných žánrů. Milostný pár ztvárnili Natálie Řehořová a Jan Kolařík, zcizovací vstupy z komerčního rozhlasu vytvořili Roman Blumaier, Pavel Vacek a Alžběta Kynclová, v inscenaci dále účinkují Anežka Kubátová, Jana Glocová, Robert Mikluš a Vladimír Hauser.

Hana Hložková, dramaturgyně ČRo Brno



  Jméno kódu Černé Libido
  Pořiďte si
 
  Svět falešných pohádek 

  Nalaďte si  
 
  Ve stínu zla     
  Téma