Spontánnost i poučená paměť

Nejsou to paměti, na jaké jsme zvyklí. Autobiografické texty se zpravidla snaží o vyrovnaně uhlazený, či aspoň důstojně pozitivní pohled na vlastní minulost, Eva Zaoralová to má jinak. V knížce Život s filmem (vydala Novela bohemica) vypráví bezprostředně a nestylizovaně. Její řeč je prosta „sošnosti“, nedělá jí problém zmínit omyly a životní klopýtání. A přece je ze zamyšlení nad životem a prací dlouholeté umělecké ředitelky karlovarského festivalu jasné, že jde o osobnost mimořádného významu. Výrazně k tomu přispívá i spoluautorka textu Alena Prokopová.

Publikace provází životem a činností Evy Zaoralové od dětství až po současnost, líčí rodinné zázemí, studentská léta a názorně přibližuje i atmosféru různých dějinných etap, jimiž protagonistka i celá země prošly. Od profese filmové publicistiky se na počátku devadesátých let dostala ke spolupráci s karlovarským festivalem, od roku 1994 zde zakotvila. Nešlo však o stabilní „kotvu“, ale o velmi náročnou, dynamickou, kreativní práci, která vyžadovala znalosti, invenci i flexibilitu. Není divu, že kniha je svébytným doprovodem nejen k historii československé a zčásti i světové kinematografie a předních filmových festivalů světa, včetně toho karlovarského. A je i zajímavým kulturně společenským obrazem doby. Pasáže věnované osobnímu životu Evy Zaoralové jsou upřímné a zároveň obdivuhodně noblesní.
Spolu s autorkami znovu objevujeme zázraky filmu ve druhé polovině dvacátého století a v první dekádě století našeho a vracíme se i ke kořenům leckterých současných tvůrčích počinů i producentsko-organizačně problémů. Je to poutavé a napínavé čtení, některá místa se čtou jako detektivka, například pasáž o soupeření karlovarského festivalu s takzvaným Zlatým Golemem, konkurenční akcí vzniklou na základě nepříliš poctivých machinací a intrik.

Agáta Pilátová, publicistka