Číslo 33 / 2012.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s moderátorem.
Janem Rosákem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

Štěstí se lze naučit jako jízdě na kole

Osmdesáté narozeniny oslaví 10. srpna spisovatel Vladimír Páral. Český rozhlas 3 – Vltava životní jubileum kultovního autora neopomenul: od 5. do 14. srpna zařadil v repríze četbu na pokračování z Páralova románu Katapult, v cyklu Osudy pak od 13. srpna odvysílá spisovatelovy vzpomínky.

Vladimír Páral se narodil v roce 1932 v Praze, dětství však prožil v Brně. V Pardubicích absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou a ve dvaadvaceti letech se stal nejmladším inženýrem v republice. Třináct let pak pracoval v různých průmyslových závodech v Liberci, Jablonci nad Jizerou, Plzni a nakonec v Ústí nad Labem. Prostředí chemických továren a výrobního provozu se stalo základním živným zdrojem jeho inspirace. Životní stereotyp a falešná autenticita existence, zvěcnění a odlidštění mezilidských vztahů jsou dominantními tématy Páralovy prózy. Inspirován četbou odborné literatury a technických časopisů Páral vynalezl svérázný, osobitý technologický, inženýrský styl psaní. Slovníková definice vymezuje Vladimíra Párala jako nejvýznamnějšího představitele novodobé české sociologické a civilizační satiry, který ve svých nejlepších dílech tíhl k žánru společenského románu. Patří také ke klasikům české sci-fi, do které lze z jeho opusů zařadit Romea a Julie 2300, Pokušení A-ZZ, Válku s mnohozvířetem a především Zemi žen.
V plzeňském rozhlasovém studiu se už více než dvě desetiletí věnuji realizacím Páralových literárních opusů. Moje spolupráce se spisovatelem začala v roce 1991, kdy jsem pro rozhlas zdramatizoval jeho novelu Veletrh splněných přání, první Páralovo dílo, které vydal pod svým jménem. S „nejerotičtějším autorem v Čechách“ jsem se tehdy setkal poprvé osobně ještě v jeho vile v Ústí nad Labem. Přijal mě vřele, s radostí mi podepsal svoje knihy, natočil jsem s ním rozhovor a získal od něho svolení převést Veletrh splněných přání do podoby rozhlasové inscenace, kterou jsem koncipoval jako vzrušivě barvitou montáž dialogů, zvuků a hudby. Spolupráce s Vladimírem Páralem od té doby v pravidelných cyklech pokračovala, osobně jsme se setkávali, jezdil jsem za ním do jeho nového bydliště. Spisovatel opustil Ústí nad Labem a stal se obyvatelem panelového domu v Mariánských Lázních, kde žije v bytě s výhledem do Skalníkova parku.

Vladimír Páral jako by psal celý život jednu jedinou knihu. A ta už patrně nebude mít pokračování...Přistoupil jsem k dalším rozhlasovým adaptacím jeho literárních děl. Do podoby dvoudílné rozhlasové hry jsem převedl famózní, dějově košatý, mnohovrstevnatý román Milenci a vrazi. Připravil jsem některé příběhy z epicky členité rozsáhlé prózy Dekameron aneb Láska v Praze, epizody z Knihy rozkoší, smíchu a radosti. Román Katapult jsem zpracoval jako desetidílnou dramatizovanou četbu na pokračování. Mimo to jsem se spisovatelem a jeho dcerou Erikou natočil několik rozhlasových dokumentů.
Páralovy literární opusy, důmyslně motivicky propracované a stylizované, se snažím pomocí ingrediencí hudebních a ruchových organizovat rafinovanou montážní metodou a adekvátně je převádět do výsledného tvaru barvitých a vrstevnatých akustických obrazů. Snahou je vytvořit zvukový ekvivalent k vždy bohatě dějově fabulovanému, suverénnímu Páralovu vypravěčství.
Vladimír Páral nikdy nebyl politickým spisovatelem. Poslední léta se věnuje učení zen. V jednom z dokumentů, který jsem s ním natočil, říká: „Mě baví dvě věci – erotika, to je jeden takový velký balík tělesný, a potom jóga, to je rovina duchovní.“ Odmlčel se a pokračoval: „Pro mě filozofie je mít rád, mít radost. Velké filozofické problémy mě nechávají zcela chladným. Chci, aby mé knihy byly takový praktický návod, jak žít radostně ve štěstí.“
Vladimír Páral zřejmě bohužel definitivně skončil se psaním. Od roku 1995 žije střídavě v Mariánských Lázních a Praze. Uspokojuje ho lázeňská hlavní třída s množstvím kaváren, cukráren, lázeňský klid a nádherné parky. Ve svém posledním literárním opusu – Knize rozkoší, smíchu a radosti – spisovatel vychází z přesvědčení, že „štěstí je přirozený stav člověka a lze se mu naučit stejně bezpečně jako jízdě na kole“.

Miroslav Buriánek, režisér a dokumentarista



  Už to není ono!    
  Jak to vidí Petr Koudelka
 
  Válka jako podívaná

  Dívejte se  
 
  Flamenco, Lorca, ...Ibérica!
  Navštivte