|
|
Vzorový
komiks o jednom Něvzorovovi
 Nakladatelství Mot uvedlo nedávno na český trh dalšího
důležitého autora současného evropského komiksu – Pascala
Rabatého (1961), respektive jeho více než pětisetstránkový
grafický román Ibikus. Jako předloha posloužila francouzskému
tvůrci próza Alexeje Tolstého Dobrodružství Něvzorova aneb
Mluvící lebka Ibikus, vydaná prvně v roce 1925.
Hlavním „hrdinou“ je právě jmenovaný Něvzorov – a jeho lidský
profil opravdu není vzorový. Jde o hochštaplera „bez
vlastností“, v lepším případě bohémského mystifikátora,
kterému štěstí přeje. V sedmnáctém roce využije revolučního
chaosu v Rusku k jedinému cíli, který mu ostatně předpověděla
stará cikánka – zbohatnout. Než se tak stane, projde si sérií
bizarních příběhů, v nichž se mísí vášeň gogolovských hráčů se
zločiny podle Dostojevského. A trest? Ten si odpykává falešný
hrabě průběžně, na svých zběsilých cestách novou,
zbolševizovanou zemí – neomaleně prospěchářskou, brutální a
trapně nedospělou jako on sám. Finále v Turecku je pak
překvapivě docela útěšné…
Rabaté převedl román mistrovsky, jak v přesně vybraných a
skvěle funkčních dialozích, tak v dramaticky poskládaných,
filmově stříhaných obrazech. Jeho výtvarný styl dobře sedí
době, kdy se příběh odehrává. Autor zvolil černobílý akvarel,
čili techniku, která pracuje s volnějšími, rozostřenými
obrysy, s příznačnou matností. K tomu figury, které pohybují
dějem, vypadají jaksi mefistofelsky, jsou zlověstně protáhlé a
nevypočitatelně pružné. Vedle zábavnosti, mnohdy absurdního
rázu, má tak tato hra ještě jiný trumf – a sice existenciální.
Alexej Tolstoj napsal a Pascal Rabaté zdařile adaptoval
příběh, který je kritikou lidské ubohosti před tváří osudu.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
|
