 Jiří
Lábus, herec
Často obsazovaného rozhlasového herce je asi zbytečné se ptát,
zda má rád rádio...
Mám, a jak! Už od dětství jsem poslouchal rozhlasové pohádky i
jiné pořady. K televizi jsem se dostal velmi pozdě, měl jsem
televizor až v osmnácti. Dodnes si pamatuji některé názvy
rozhlasových pořadů, například sobotní Zadáno pro dobrou
náladu, miloval jsem rozhlasové Silvestry. Tenkrát tam
působila plejáda autorů, kteří skvěle uměli zábavné pořady,
vynikající byl třeba Bedřich Zelenka, nebo Jiří Melíšek – ten
psal pro herce senzační skeče.
Takže hned po pohádkách přišel humor?
Ještě jsem rád poslouchal četby na pokračování, mám trvale
zafixovány hlasy mnoha vynikajících českých herců. Třeba Karla
Högera v Lišce Bystroušce, Jana Pivce, když četl Pozdrav
Pánbůh, pane Randák. Bystrouška tuším právě vychází na CD – já
ji mám doma ještě na LP desce. Vzpomínám na úžasnou adaptaci
Nadějných vyhlídek Charlese Dickense, kde opět Karel Höger
hrál hlavní postavu Pipa od dětství až do stáří. Obrovská
role! Mám v povědomí úžasnou dramatizaci i fantastickou režii
Josefa Henkeho. A taky si pamatuju rozhlasové hry. Měl jsem
totiž štěstí, že můj kamarád Honza Czech, který pracoval
v rozhlase a měl chalupu vedle mne, nosil kazety plné různých
her, vždycky jsme to na chalupě poslouchali. Třeba hru Ludvíka
Aškenazyho Bylo to na váš účet v Horčičkově režii s Karlem
Högerem, nebo Zvědavost Ludvíka Kundery. A Becketta s Milošem
Nedbalem v Henkeho režii. To byly nádherné věci.
Parodoval jste někdy rozhlasové hlasatele?
To jsem dělal moc rád, ohromně mě to bavilo. Měl jsem paměť na
hlasy, přesně jsem si pamatoval jména hlasatelů a jejich
hlasy, umím je napodobit dodneška. Včetně ženských hlasů.
To asi nesouvisí jen s vaší paměí, ale taky s výtečným
hudebním sluchem. Nemáte náhodou absolutní sluch? Skvěle
zpíváte, hrajete na hudební nástroje.
Asi nemám, to jen Mirek Kořínek v divadle z každého z nás tu
hudbu dostane. I z hudebního tupce. Možná trošičku fidlám na
housle, což mi zůstalo z dětství, ale to nic neznamená. Jiní
jsou na tom muzikantsky líp.
Jakou máte rád hudbu?
Mám rád hudbu všech žánrů a stylů, nejsem ctitel jen jednoho
či dvou. Zrovna nedávno byl v Praze Sting, nemohl jsem na
koncert a bylo mi to líto. Mám ale rád i české kapely,
například Blue Effect.
Přispěl poslech rádia k vašemu rozhodnutí stát se hercem?
Určitě, rozhlas byla dobrá inspirace i škola. A potom, když
jsem už začal číst, kupoval jsem si sešitky pohádek pro
loutková divadla, které tehdy vycházely. Vždycky jsem si doma
vzal takový hrnec, měl jsem ho jako mikrofon, a představoval
si, že jsem rozhlasový herec, měnil jsem hlasy. Celou pohádku
jsem nahlas četl, vlastně zahrál. Bohužel se na to moji
nejbližší, tedy rodiče, museli koukat a poslouchat mě. Ale tím
jsem se naučil měnit hlasové polohy, což se mi později moc
hodilo.
Ve vašich nápodobách i parodiích rozhlasu jsou asi kořeny
rozhlasové Rodinky Tlučhořových, ne?
Asi jo. Aspoň v té rychlé hlasové zkratce a v proměně hlasů,
která se musela udát v několika vteřinách.
Byli jste s Oldřichem Kaiserem překvapeni, že Tlučhořovi měli
takový úspěch, až mnohé jejich repliky zlidověly?
To vám tedy řeknu, že byli! Když jsme to na rádiu Golem před
jedenadvaceti lety začali dělat, myslel jsem si, že natočíme
pár dílů a pak skončíme. Potom jsme ale přešli do Českého
rozhlasu a tam jsme vysílali až do roku 2007, ale pro naše
internetové stránky točíme každý měsíc premiérový díl dodnes.
Teď máme slíbeno, že Český rozhlas má zájem o další díly.
Nejdřív by se měly odvysílat některé starší, příští rok
v lednu bychom na ně navázali novými. A máme slíbený i nový
typ pořadu – Jak to vidí Tlučhořovi. Minuta denně, která bude
reagovat na aktuální věci u nás doma i ve světě.
Pořady s rodinou Tlučhořových – to byla vždycky čistá
improvizace, když jste přišli do studia, nikdy jste neměli
pevný scénář. Bude to tak zase?
Bude. A navíc se zas bude natáčet u nás v kuchyni. Léta jsme
točili v různých studiích, ale už je to čtyři roky, co jsme
zakotvili v našem bytě. Takže vlastně i studio je
improvizované, totiž žádné.
Připravujete v rozhlase i jiné projekty?
V rozhlase pracuji vždycky rád, zrovna teď v létě natáčím
jednu nádhernou roli pro Dvojku – ve dvoudílné hře Viktora
Huga Král se baví aneb Rigoletto. Režíruje ji Tomáš Vondrovic,
který text taky přeložil z francouzštiny.
Jste hodně věrný člověk: jednomu divadlu, jednomu seriálu,
stejnému televiznímu cyklu...
To je tím, že cyklické věci se dělají moc let, dvacet i víc, a
drží se vás jako klíště.
Agáta Pilátová, publicistka
Foto Mona Martinů
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 31. 7. |
