|
|
U
Kulatého stolku s Ivanem Vyskočilem
 Od 4. července vysílá ČRo 3 – Vltava v rámci letního schématu
deset pořadů z cyklu Setkání u kulatého stolku, který vznikal
mezi lety 1994 a 2003. Účastníky tohoto pravidelného setkávání
byli profesor Ivan Vyskočil a jeho spřízněné duše: skladatel
Jan Klusák, scenárista a spisovatel Jiří Just, hudebník, autor
a pedagog Přemysl Rut a konečně tvůrce pořadu, tedy autor
článku.
Když jsem v roce 1993 dostal od tehdejšího šéfa redakce zábavy
stanice Praha Dušana Všelichy nabídku vymyslet si pořad podle
svého přání, obrátil jsem se na Ivana Vyskočila, který v té
době věnoval nesmírnou energii budování těžce se rodící
Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, a možná i proto
se mu zalíbila myšlenka rozhlasového měsíčníku, který by mu
byl určitým ventilem a prostorem pro hru. A tak se nám díky
jeho schopnosti shromažďovat okolo sebe zajímavé osobnosti
brzy podařilo vyprofilovat pořad, který se pak řadu let
neměnil, a přitom byl pokaždé jedinečný.
Rytíři kulatého stolku
Proč právě „kulatý stolek“? Protože jsme byli na počátku nové
éry a artušovský kulatý stůl, kde nikdo nemá větší práva než
ostatní, mi připadal jako skvělý symbol demokracie.
(Mimochodem, všiml jsem si, že v současné době nejsou kulaté
stoly v módě. Spíš jsme svědky konfrontačních střetů
face-a-face anebo sebepředvádějících one man show.) Náš pořad
ovšem neměl politické ambice a jeho komorní a humorný
charakter se odrážel právě v oné zdrobnělině v názvu:
setkávali jsme se tedy u kulatého stolku.
V prvních letech se jednalo o pořad čtyřicetiminutový, později
se z něj stala hodinovka, a v této podobě se pak vysílal se až
do roku 2003 prakticky každý měsíc. V první fázi, kdy měly
pořady kratší stopáž, se natáčení účastnila také jako jediná
žena scenáristka a výtvarnice Ester Krumbachová, která bohužel
zemřela na začátku roku 1996, takže její hlas bude v letošním
vltavském výběru chybět. Ale její temperament, sardonický
humor a originalita myšlení i vidění se zásadním způsobem
podílely na utváření a podobě Kulatých stolků.
Jak pořad vznikal? Obvykle jsme se sešli zhruba půl hodiny
před natáčením (které většinou začínalo v sedm hodin večer),
abychom si mohli dát kávičku, někdy jsme si nachystali i
lahvinku vína, povídali jsme si o počasí a o tom, co je kde
nového, co choroby a tak podobně, a při tom nezávazném
rozmlouvání – a rozmlouvání se – vznikala a ladila se
atmosféra toho kterého pořadu. V intimitě studia se pak
vždycky jaksi „zničehonic“ a s lehkostí, jakou inspiruje právě
osobnost Ivana Vyskočila, vylouplo téma večera. Každý Stolek
měl totiž své konkrétní, ale předem nepřipravené téma. Ve
chvíli, kdy někdo z nás toto téma zřetelně zformuloval, jsem
požádal zvukaře, aby rozsvítil červenou. A vzápětí se nad
pomyslným kulatým stolkem (ve skutečnosti jsme ve studiu
seděli okolo stolku čtverhranného) začala vznášet oblaka
myšlenek, nápadů, reflexí, vzpomínek, otázek, úvah i příběhů,
díky nimž se ono téma postupně upřesňovalo, obohacovalo,
rozvíjelo, převracelo, aby konečně dozrálo.
Není nad improvizaci
Téma jsme zásadně vymýšleli na místě, což samozřejmě patřilo k
vyskočilovské škole důvěry v kreativitu. Někdy si někdo z nás
přinesl téma s sebou, vzpomínám například, jak jednou přišel
Ivan Vyskočil rozčílený, že mu někdo v metru zablokoval
možnost stoupat po schodech eskalátoru. Měli jsme pro jeho
spravedlivé rozhořčení pochopení, a tak se zrodil kulatý
stolek na téma „eskalátory“. Samozřejmě nešlo o pravidla
pohybu po pohyblivých schodech, ale o metaforu lidských
vztahů. Jindy se téma takříkajíc vnutilo samo, například „Co
vám říká první září?“ – to když jsme se sešli po prázdninách
(tento pořad najdete i v našem výběru, pochopitelně na konci
srpna). Podobně neodbytně se prosadila i témata jako Trapnost,
Houby a houbaření nebo Podzim. I ta najdete v letošním výběru.
Podstatné ale bylo to, že jsme spolu rozmlouvali po onom
skvělém demokratickém způsobu, jaký můžete najít v dobrých
hospodách, kdy není důležité, kdo má pravdu. Vždycky šlo
především o to, aby se téma vznášelo nad naším kulatým stolkem
jako montgolfiéra, pod kterou společně přitápíme a která nám
pomáhá vznést se nad přízemnost každodennosti. Někdo myšlenku
začal, jiný ji nezištně rozvinul, další pozměnil či proměnil a
ještě někdo jiný dokončil. (Nemohu odolat, abych neřekl, že
s Ivanem Vyskočilem se létání zdá být tak snadné…) Šlo tedy o
čirou radost ze sdílení, kdy se ego vytrácí a je nahrazenou
tvořivou hrou imaginace. Ostatně pojem „hra“ měl pro nás zcela
zásadní význam a není náhodou, že Kulatým stolkem na téma Hry
a hraní jsme letošní vltavskou sérii otevřeli.
Ale Kulaté stolky byly svým způsobem také výzvou rozhlasovým
posluchačům, aby se naladili na strunu pozapomenutého
sousedského „Přijďte pobejt“ a znovu objevili možnosti a
radosti necenzurovaného plkání o věcech zásadních i zdánlivě
efemérních. Právě kvůli tomu jsme po léta chodili jednou
měsíčně „pobejt“ ve ztichlé večerní budově na Vinohradech, kde
jsme si „pouštěli pusu na špacír“, až se kolikrát „ucho
divilo, co to huba mluví“, jak říkal Ivan Vyskočil ve
werichovském duchu. Proto mě upřímně těší, že se výběr ze
„Stolků“ objeví v letním vysílání a že snad něco z té radosti
zase dopluje po vltavských vlnách k spřízněným (d)uším.
Michal Lázňovský, redaktor ČRo 3 – Vltava
|
