|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Naděje z Marseille
„Které evropské město ovládnou muslimové?“ zazněla nedávno
sugestivní otázka ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu France
Inter. „No přece – Marseille...“ Následná reportáž tam
posluchače zavedla. Díky mikrofonu se ocitli v bytě mladé
Arabky, modlící se vroucně za svítání: „Cítím se pak očištěná,
jemná… Přes den potkávám mnohá pokušení, ale vždy sklopím oči
a vím, že o nic nepřicházím.“ V ostrém střihu zazněl řev
fotbalových fanoušků ze stadionu Vélodrome, kteří nezapomněli,
že „právě tady se narodil náš Zizou“ – slavný Zinédine Zidane,
potomek alžírských přistěhovalců.
Moderní historie Marseille je však mnohem pestřejší. Zde se na
útěku před Hitlerem shromáždila židovská elita: „Přes moře
odtud prchali Chagall, Ernst, Werfel, Arendtová, Mann,“
připomněl pořad. Dodnes tu židé tvoří početné společenství,
ale zdaleka nejsou jediní. Během posledního půlstoletí
převládla vlna přistěhovalců ze severní Afriky; žijí tu ovšem
též pravoslavní původem z Řecka či buddhisté z dalekého
Vietnamu. A doma se tu právem cítí katolíci i bezvěrci.
Opravdu hrozí, že vládu nad Marseille převezme islám?
Když se po druhé světové válce postarala francouzská vláda o
vznik rádia Paris-Inter, které bylo roku 1963 přejmenováno na
France Inter, byly obsah i forma dnešního vysílání
nepředstavitelné. Zprvu znělo vše neutrálně a škrobeně Až
konkurence soukromých rozhlasových stanic nastolila změnu.
Uvolnila moderátorům ústa, ale především redaktorům mysl
směrem k závažným tématům současnosti.
„V Marseille se podařilo něco, čím se nemůže pyšnit žádné jiné
město ve Francii,“ zavedla nás reportáž stanice France Inter
do sídla místního sdružení Naděje. „Při magistrátu působí rada
rozumných. Victor Abbou, Bašír Dahmani, Grégoire Ioannidis,
David Sakahyan, Samuel Levy, Ngueyn-Fointainová… Jsou to
klíčové osobnosti různých náboženství, které ovlivňují náladu
svých bližních. Díky nim panuje v Marseille překvapivý klid. A
pokud dojde k rasovému incidentu, nerozhoří se davové vášně.“
To je velmi důležité v době, kdy se Marine Le Penová chystá
„vymést vše, co k nám nepatří“, zatímco mladík bez práce na
ulici otevřeně přizná, že vrah z Toulouse Mohammed Merah
„jednal správně, akorát neměl vraždit děti“. Je záslužné, že
France Inter jako rozhlas veřejné služby nestrká před problémy
hlavu do písku. A navíc je umí zmapovat přitažlivě. |
