|
|
Génius a bouřlivák Miles Davis
Letní páteční večery patří ve vysílání stanice Vltava už
tradičně pořadu Pokračování za pět minut. V pátek 13. června
ve 20 hodin bude věnován vzpomínkám hudební legendy Milese
Davise.
Do dějin hudby se Miles Davis (1926–1991) zapsal jako největší
inovátor a vizionář jazzového žánru. Kariéru začal s Billy
Eckstine Bandem jako hráč na trubku. Po absolvování střední
školy se přestěhoval do New Yorku, kde nastoupil na Juilliard
School of Music. Na své muzikantské cestě potkal dva jazzmany,
hrající v té době populární bebop – Dizzyho Gillespieho a
Charlieho „Bird“ Parkera. Zlepšil si techniku a osvojil si
bebopové melodie a harmonické postupy. Spolupráce s bebopovými
hráči Davise dovedla k novému stylu, který nazval „cool jazz“.
Miles Davis proslul svými provokativními výroky ohledně rasy a
barvy pleti. Prohlásil, že by „klidně dal práci muži se
zelenou pletí, pokud by hrál na saxofon líp než Lee Konitz“.
Čtyři roky bojoval se závislosti na heroinu, kterou překonal
inspirován boxerem Ray „Sugar“ Robinsonem, jenž se závislosti
dokázal rovněž zbavit.
Davis se dostal také do slavné sestavy Theolonia Monka Round
Midnight a v roce 1955 se na newportském jazzovém festivalu
stal obdivovanou hvězdou. Měl vynikající dar slyšet v hlavě
muziku a dát dohromady excelentní partu muzikantů. Později
znova změnil styl, nahrál dvě klasické desky, načež se jeho
skupina rozpadla – jako ostatně každé z Davisových seskupení.
Rovněž u zrodu free jazzu stál Miles Davis. To už jsme v roce
1968, kdy přibral Joa Zawinula jako druhého hráče na klávesy.
V sedmdesátých letech dál experimentoval se zvukem pomocí
různých elektrických syntetizátorů a měl stále větší potřebu
spojovat svou hudbu s tehdy velice populárním žánrem funky.
V roce 1976 se kvůli kombinaci špatného zdraví a opětovné
závislosti na drogách stáhl na pět let do ústraní. Když se
v roce 1981 vrátil na scénu, začal komponovat svá největší
díla, z nichž největší úspěch zaznamenalo album Tutu z roku
1986. Pět let nato Miles Davis zemřel.
V osmdesátých letech vznikla z rozhovorů, které s proslulým
jazzmanem vedl publicista a básník Quincey Troupe, Davisova
Autobiografie. Její text vyniká spontánní expresivitou
projevu, bezprostředností a otevřeností, s níž Davis mluví o
svém životě, do něhož zahrnuje nejen hudební experimenty a
úspěchy, ale také období boje s drogovou závislostí a
beznadějí. Vyprávění Milese Davise, který byl považován za
arogantní černou hudební hvězdu se všemi možnými manýrami, je
ovšem především svědectvím o hudbě a hudebnících všech žánrů,
národností, sociálních postavení i barev kůže.
Vzpomínky Milese Davise přeložil Josef Rauvolf, který osvědčil
mimořádnou znalost jazzové kultury včetně muzikantského slangu
a stovek jmen i přezdívek. Z knihy čte Michal Pavlata v režii
Vladimíra Gromova, mezi ukázkami zní samozřejmě hudba Milese
Davise.
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
Foto Sony Music |
