Arzach – komiks mimo normál

Komiksový Arzach slavného Jeana Girauda (1938–2012), řečeného Moebius, vyšel právě česky (v nakladatelství Crew). Je to zvláštní album. Shrnuje osm krátkých autorských příběhů, pořízených nejspíš v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Některé jsou černobílé, většina je v barvě. Vesměs beze slov. Hlavní hrdina je pak zřejmě Moebiovým alter egem nebo aspoň jeho vzdáleným příbuzným, jak napovídá předmluva. O co v těch příbězích jde?

Komiks je postavený na bází dobrodružného putování a žánrově má nejblíž k fantasy nebo sci-fi. Podivný muž na ještě podivnějším ptáku tu prolétá pečlivě vykreslenou, dalíovsky přeludnou, jaksi zmutovanou krajinou. Přičemž klíčem k jeho bizarním příhodám je nejspíš úvodní, vlastně ještě docela realisticky pojatá story, kde jistá rodinka zvolí cestou na dovolenou „objížďku“. Právě symbolická „objížďka“ – čili digrese, vystoupení z plánu i tradice, jistá „vyšinutost“ z normálu – je to, co Arzacha určuje. Podobně jako Incal, komiksové album, které Moebius realizoval ve spolupráci s filmařem Alejandrem Jodorowským (a které vyšlo česky loni).
Právě s Incalem v češtině se pojila nadšená hodnocení, jako kultovní, nejslavnější, legendární. Podobně se snaží český vydavatel prodat i Arzacha. Jenže ono to platí tak z poloviny. Jestli byl Incal skoro nekonečnou, a po jisté době tedy i poněkud nudnou sérií fantastických či mysticky zabarvených příhod a scén, pak Arzach je proti němu ve výhodě: čítá pouhých padesát šest stran. Možná tím víc ale vynikne propastný rozdíl mezi řídkým scénářem a ohromující výtvarnou stránkou, která inspirovala komiksové kreslíře po celém světě; u nás nepochybně Káju Saudka nebo Nikkarina. Ne ve slovech, právě v obrazech žije slavný Moebius i po své smrti.

Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik