|
|
 Zpráva
o dvou světech
Peníze, peníze, peníze... O ničem jiném se nemluví. Prachy,
love, mergle, chechtáky, finance, many, rejže, šušně, vejvar,
prašule... Jako by o nic jiného než o peníze v životě nešlo.
Pusťte si rádio a ani na Radiožurnálu pomalu nic jiného
neuslyšíte. Co se zdražilo, co dostanete se slevou, kolik kdo
ukradl, kolik bere a kolik dluží, no a pak na vás ABBA spustí
Money, money, money...
Schválně si to spočítejte, v kolika zprávách se mluví o
penězích a v kolika ne. Teď – jedu zrovna po dálnici D1 – bylo
skóre 4:1. Díky aspoň za tu jedinou, v níž o peníze nešlo; ta
byla o počasí. Ještě že se tahle mrazivá zima nedá koupit a
ani slunce snad není možné podplatit. Kdyby dostalo na podzim
zlatý padák, to by byl sólokapr! Jinak zřejmě na všech
stanicích rozmlouvají lidé, pro které jsou peníze tím
nejzajímavějším a nejdůležitějším tématem. Teď ještě reklama
na nový pořad Peníze nikdy nespí! Což o to, je to záslužná
relace, vysvětlí vám v ní, co máte dělat, abyste se v tom
světě peněz neztratili. Ale mohlo se to jmenovat třeba
Finanční sebeobrana nebo tak nějak. Místo toho na vás
několikrát denně zahřímá slogan Peníze nikdy nespí! A pak hned
ta ABBA – Money, money, money... Tentokrát je to samozřejmě na
místě...
Když píseň skončí, nějaké hlasy vás ujišťují, že právě oni
mají nejvíc informací. No dobře, říkáte si, ale i kdyby to tak
bylo, o čem ty informace jsou? Přece o penězích!
Řeknete si: Tak proč to posloucháš? Máte pravdu. Jenže já
zrovna jedu v zimě po dálnici smrti D1 a potřebuju vědět,
jestli projedu. „Zelená vlna – a víte, kudy kam!“ chlubili se
na té stanici před chvílí. Musím si přiznat, že jednak občas
nevím kudy kam, no a teď navíc ani netuším, kde je kolona či
ledovka, tak radši pořád poslouchám.
Za dalších dvacet minut rozhovoru o financování čehosi to už
ale nevydržím a přeladím na Vltavu. Jako by člověk vstoupil do
jiného světa. Taky se tu sem tam něco řekne o penězích, jen z
toho cítíte, že peníze jsou tu považovány spíše za prostředek
než za cíl. A nikdo se tu nevytahuje, že toho ví nejvíc, hudba
je pestrá, dokonce se tu i vypráví o životě, někdo něco
předčítá, zpovídaní lidé nemusejí být „celebrity“, třeba jen
něco vědí nebo umějí. A peníze si mezitím schrupnou a netřeba
je budit... To je úleva.
Představuji si dva lidi, třeba nás, co zrovna jedeme po D1.
Jeden poslouchá Radiožurnál nebo podobné stanice, které mají
jenom méně zpravodajů a méně informací, zato tam pouštějí
soudobější muziku, než je ABBA, a druhý má naladěnou Vltavu, a
tak netuší kudy kam, protože se k němu nedostane Zelená vlna.
Skoro by se zdálo, že ti dva řidiči nejedou po stejné dálnici
číslo jedna...
Proč se člověku pořád vybavuje legendární výrok taxíkáře
„Helmy“ z Jarmuschovy Noci za Zemi o tom, že „peníze pro mě
nejsou důležité, jen je potřebuju“? Proč si pořád dokola
říkáme úsloví „peníze jsou dobrý sluha, ale zlý pán“? Opravdu
nejsme schopni jinak zhodnotit čas než tím, že všechno
přepočítáme na peníze? Copak nám pořád někdo nepřipomíná, že
ty nejpodstatnější věci si za peníze stejně nemůžeme koupit?
Asi nám v tomto směru vážně není pomoci. Budeme se i nadále
snažit náš nekonečný vesmír narvat do kolonek má dáti – dal. A
místo starého dobrého „čert nikdy nespí“ budeme spolu
s Radiožurnálem volat, že nespí peníze...
Tak já už toho pro dnešek nechám. Naštval jsem se, to jste
poznali, ale alespoň jsem neusnul za volantem. Zdraví vás Jan
Burian, zvláštní zpravodaj z dálnice smrti.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
