|
|
 Otevřený
dopis aneb Přímluva za hudbu
Vážená Rado Českého rozhlasu,
dostal jsem dopis od jednoho z vašich členů a s ním i pozvání
k diskusi nad neutěšenou kvalitou hudby ve vysílání
veřejnoprávních stanic Radiožurnál a Praha. Rozhodl jsem se
reagovat hned a touto cestou, přestože si myslím, že debata
měla proběhnout zhruba před dvaceti lety, když se v téhle zemi
změnil režim. Od té doby se totiž v hudebním vysílání těchto
dvou stanic podařilo zejména úspěšně rozvinout a pak
zakonzervovat systém, který slouží takzvanému hudebnímu
průmyslu a systematicky devastuje povědomí posluchačů o tom,
co to vlastně hudba je a k čemu slouží.
Především odvěký hudební žánr, kterému se říká píseň, byl na
vlnách těchto – zdůrazňuji, že veřejnoprávních – stanic
degradován na něco, čím se ve vysílání vyplňuje prostor mezi
jednotlivými mluvenými vstupy. Když nikdo nemluví a neznějí
džingly či reklamy, poslouží píseň jako předěl, jako vata, a
tahle vycpávka je ještě ke všemu vybírána a uváděna anonymně.
Vesměs se totiž jména interpretů, autorů ani dramaturga, který
za to, co se nám line do uší, nese odpovědnost, nedozvíme.
Pokud máte záslužný zájem tento nedůstojný stav změnit,
naskýtá se jedna možnost – návrat (ale raději tomu neříkejme
návrat – není se kam vracet!) k osobní zodpovědnosti za
vybírání hudby v rozhlase, konec anonymity. Konec teorií a
praxe „selektorů“, jakož i demagogických výroků o tom, co lidé
takzvaně „chtějí“ poslouchat. Dost schovávání se za pofidérní
průzkumy a teze, že rozhlas má vysílat především to, co si
jeho posluchači přejí.
Veřejnoprávnost v hudebním vysílání přece nemůže spočívat v
jakési přímé demokracii, tedy v tom, aby si zprůměrované
skupiny vybíraly, co chtějí vysílat z „předvybraného“ balíku
hudby. Běžný posluchač rozhlasu zajisté nemůže být
dramaturgem, to by znamenalo popření veškeré odbornosti této
profese. Dramaturg má v případě veřejnoprávního média také
pomáhat posluchačům tříbit si vkus – třeba tím, že informuje o
nových trendech, připomíná nejlepší díla minulosti a brání
braku a hrubé komerci, aby ovládla vysílání. Je-li hudební
část rozhlasového programu v rukou amatérů, kteří se navíc
zaštiťují tezí, že lidem se má pouštět, co oni „chtějí“,
dopadá vysílání tak, jak ho známe dnes, a lepší to nebude.
Kudy z toho ven? Zrušte všechny ty takzvané playlisty a
selektory a dejte důvěru vzdělaným a citlivým hudebním
dramaturgům. Skoncujte s anonymitou ve výběru hudby pro
vysílání veřejnoprávního rozhlasu.
Je velmi škodlivé, když model vysílání, který představuje
zejména Radiožurnál, vychází ze snahy o co největší
„poslechovost“ stanice. To je strategie, kterou se vesměs řídí
soukromé stanice (a fakt, že ne úplně všechny, by měl být
burcující). Od veřejnoprávního rozhlasu žádáme kromě
objektivního zpravodajství především kulturnost, která není
závislá na diktátu peněz. Nechceme, aby se taková stanice
snažila konkurovat bulváru tím, že dodá ještě lacinější zboží.
Prosím, zkuste být odvážní a přehodnotit svůj způsob myšlení a
vnímání veřejnoprávní funkce rozhlasu. Ten dosavadní, jak sami
vidíte, nikam nevedl.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
