Život
Richardsův,
se Stones i bez nich
Jistý britský plátek sestavuje už léta seznam celebrit, které
podle mínění redakce vbrzku zaklepou na nebeskou bránu. Jméno
kytaristy Rolling Stones Keitha Richardse se v této
„rubrice“ zjevuje pravidelně, což není způsobeno ani tak věkem
dotyčného (v prosinci bude mít „teprve“ osmašedesát), jako
Richardsovou zálibou v kulantně řečeno nezdravém životním
stylu. Kupodivu ani definitivní drogová abstinence po zranění
na dovolené na Fidži a následné složité operaci nijak
nezmenšily jeho schopnost vyprávět ty nejbizarnější historky z
dějin rockového pábitelství – vzpomeňme například tu, kterak
po smrti svého tatínka smísil jeho popel s kokainem a otce
prostě „vyšňupal“... Při takové fantazii nepřekvapí, že se
Richardsovy loňské memoáry nazvané prostě Život
zařadily mezi nejprodávanější hudební biografie všech dob –
knihu si na celém světě koupilo už přes milion lidí. Z
překladu Alexandry Freisové vydaného nakladatelstvím Ikar se
nyní můžeme i v Česku přesvědčit o tom, zda si autor
nejproslulejších kytarových riffů ze svého rušného života
pamatuje také ty podstatné věci.
Ostrý
úvod v podobě epizody z poloviny sedmdesátých let, kdy byl v
americkém státě Arkansas zadržen „stoneovský“ Chevrolet
doslova přecpaný marihuanou, čtenáře možná trochu zmátne, ale
v dalších kapitolách už se Richadsovy paměti odvíjejí
chronologicky a v poměrně uměřeném duchu. Bůhvíjaké
pikantnosti se vesměs nekonají – jistěže s výjimkou líčení
nejrůznějších drogových excesů, což je vzhledem k osobnosti
protagonisty vyprávění pochopitelné a předvídatelné. Asi i
díky novináři Jamesovi Foxovi, který kytaristovu paměť
ponoukal a příběhům vtisknul řád, působí biografie až
seriózně, převažující hudební pasáže (Richardsovy bluesové
lásky, vznik Rolling Stones, vztah k Micku Jaggerovi, sólové
projekty) prozrazují „Keefovu“ nezměrnou zaujatost muzikou,
odhodlání neustále na sobě pracovat a chuť k rozšiřování
záběru o zkušenosti jiných, často i stylově zcela vzdálených
kolegů. Muž s image, již si pro postavu Jacka Sparrowa v
Pirátech z Karibiku vypůjčil Johnny Depp, tak v knize působí
daleko spíš jako chlapík oddaný rokenrolu než šílenec se
sebedestruktivními sklony – pro fanoušky jedné ze tří
nejslavnějších kapel rockových dějin dobrá zpráva, pro čtenáře
lačnící po bulváru vlastně nic moc...
Milan Šefl
