|
|
 Jára
Cimrman, hedvábný, velebný
„S výjimkou tasemnice nemám žádných vyživovacích povinností,“
zpívá guru českého moderního jazzu Karel Velebný
(1931–1989) v jedné z písní právě vydané reedice desky
Jazzman Cimrman z roku 1985, která připomíná, že proslulý
jazzový vibrafonista, skladatel a pedagog zanechal i výraznou
divadelní stopu – coby jeden z otců opulentně rozkošatělé
cimrmanovské fikce. Jeho pseudonym najdeme dokonce na úplném
začátku fenoménu Cimrman: právě Velebného hudební teoretik dr.
Evžen Hedvábný oznámil v prosinci 1966 v přímém přenosu
Nealkoholické vinárny U Pavouka nález truhly s Cimrmanovou
pozůstalostí v Liptákově v Jizerských horách...
Po založení Divadla Járy Cimrmana účinkoval Velebný v první
inscenaci Akt a také v následující Domácí zabíjačce Jiřího
Šebánka, což je jediná hra, která se v pětačtyřicetileté
historii scény odporoučela z repertoáru. A to poměrně záhy –
jejím uvedením vyvrcholily rozpory mezi cimrmanovskými autory
Svěrákem, Smoljakem a právě Šebánkem. Ten v roce 1969 divadlo
opustil a hru i Velebného si vzal s sebou. O deset let později
se vrátili s „konkurenčním“ projektem Salón Cimrman, jímž
chtěli už nezadržitelně rozjetou mystifikaci doplnit o svůj
typ humoru, který byl o dost jiný, než Svěrákův a Smoljakův,
daleko víc přitakával absurditě a recesi, ale také improvizaci
– jak by ne, když představení stála (vedle tu nápaditých,
jindy trochu křečovitějších Šebánkových textů) na kapele
muzikanta, který už od padesátých let zvláště v klíčové
formaci SHQ spolupracoval snad s každým, kdo u nás v jazzu
něco znamenal.
 Karel
Velebný ale neobohacoval představení Salónu Cimrman jen o
jazz, byť jeho muzikantský přínos byl zásadní. Jak dokumentuje
dosud nešťastně opomíjené album, Šebánek v něm hledal partnera
i spoluautora, v dialozích se snažil jeho málomluvný, nesmělý
herecký projev i až umanutý sklon k hrátkám s jazykem („říkali
tomu pochod, ale byl to spíš pohov“) přetavit v neokázalou
komiku. A v těch nejjiskřivějších okamžicích, třeba v
badatelském příspěvku o Cimrmanově podílu na vzniku saxofonu
(„s váma je těžká řeč, vy si asi myslíte, že nejstarší saxofon
je altsaxofon...“), je Velebného neumělá úsečnost stejně
osvěžující, jako zdůrazňované „neherectví“ většiny
protagonistů kultovního Divadla Járy Cimrmana. Už proto by
oprášenou nahrávku čtvrtstoletí starého vystoupení Šebánka a
Velebného v Malostranské Besedě neměli minout zvláště
obdivovatelé neporovnatelně populárnějších cimrmanologů
Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.
Milan Šefl
Foto Hana Urbánková
|
