Číslo 5 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s moderátorem.
Janem Pokorným.




 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Pavel Kohout, ekonom

Boj s mnohohlavou saní

Do novin a časopisů píši už tak dlouho, že jsem si na to již zvykl. Moje jméno na stránkách tisku mě již dávno nevzrušuje. Publicitu jsem vždy bral jako součást profese. Jako širší součást kontaktu s klienty, neboť u nás ve firmě jsme obchodníci a na vztazích s veřejností velmi záleží.
Pak jsem se na Nový rok doma nudil a napsal jsem na blog tři památné věty o svém plánovaném odchodu z NERVu. Můžu je zopakovat: „V NERVu mám v úmyslu fungovat ještě asi tři měsíce, abych dokončil práci, kterou jsem začal. Pak odcházím. Do Nového roku si dávám předsevzetí, že už nikdy nepřijmu bezplatnou účast v jakékoli vládní komisi.“
Toho si všimla mnohohlavá saň jménem Média. Vyhladovělá po svátečním půstu, kdy skutečných zpráv je pomálu, vděčně se vrhla na sousto, tedy na mě. Jsem introvert; ne že bych se lidem, rozhovorům a telefonátům vyhýbal, ale vyčerpávají mě. Zvláště v tak nezvyklém množství, tím spíše, že předmětem otázek jsem já osobně. (Na tohle zvyklý nejsem!)
Nicméně chápu, že když Média nebudou nakrmena, budou nevrlá. Bylo tedy nutno s každou hlavou si hezky promluvit, zavtipkovat, odpovědět na otázky, případně na maily. Jelikož mě Média znají, protože jsem je dlouhá léta pilně krmil, byla vlídná. Ale stejně... Opět jsem se ještě více utvrdil v přesvědčení, že kariéra politika nepřetržitě sledovaného reportéry a kamerami by mi neseděla.
Mediální smršť byla sice vyčerpávající, ale nakonec měla své výsledky. Nečekal jsem tak velmi příznivé odezvy od veřejnosti. Třeba tento mail:

Vážený pane Kohoute,
chtěl bych Vám vyjádřit velkou podporu za práci, kterou jste udělal v NERV v oblasti návrhů pro změny v oblasti zákona o zadávání veřejných zakázek. Veškeré návrhy NERV v této oblasti jsou trefou do černého. (...)
Moc prosím, abyste vytrval ve Vašem snažení, protože stav veřejných zakázek je dle mnoha mých zkušeností opravdu velmi tristní. Přitom by vpodstatě stačilo tak málo:

1. snížit limit pro všechny veřejné zakázky – nejlépe jednotně na 500 tisíc
2. zakázat stanovování složitých kvalifikačních kritérií – nejlépe přesně dle vašeho návrhu z materiálu NERV
3. vše povinně podávat v elektronické podobě do datové schránky a vše povinně zveřejňovat

Dle mých zkušeností je 90% veřejných zakázek předem velmi důmyslně manipulováno pomocí kvalifikačních předpokladů. Odborným kvalifikačním předpokladům nikdo nerozumí, lze je snadno obhájit a jejich vhodnou kombinací se dá účinně omezit okruh uchazečů na předem vybrané. Pokud zůstanou kvalifikační předpoklady ve stávajícím stavu a pouze bude povinnost je prokazovat v zadání jak navrhuje MMR, je celý nový zákon zcela neúčinný, protože to v podstatě jen legalizuje manipulace pomocí kvalifikačních předpokladů.
Každému, kdo se pohybuje v oblasti veřejných zakázek, jsou uvedené nutné změny naprosto jasné. Bohužel ale těm, kterým jsou nutné změny jasné, současně většinou vyhovuje stávající stav.
Přeji hodně úspěchů a prosím nevzdávejte to. Poctivých firem, které si přejí změnu, je myslím pořád dost, i když o nich není tolik slyšet.
S pozdravem
(Jméno pisatele neuvádím, jelikož si to nepřeje.)

Pro maily, jako je tento, stojí za to obětovat trochu pohodlí. Stojí za to mít podporu lidí, kteří chtějí poctivé podmínky v podnikání. A to i za cenu toho, že možná přijdu o pár bohatých klientů, jejichž miliony pocházejí z daní nás všech. Ale čert ať je vezme. I nenažranou mnohohlavou saň jménem Korupce. S tou se kamarádit nehodlám.



  Boj s mnohohlavou saní 
  Jak to vidí Pavel Kohout  
 
  Oněgin z Vídně    

  Nalaďte si  
 
  Poklady rozhlasového archivu      
  Téma