|
|
 Jan
Pokorný,
moderátor, publicista
Umíte Marseillaisu?
Zazpívat? Zpívat neumím. Ale přeložila jste si ji? Víte, jak
je ta písnička brutální, jak tam ta krev…
…crčí? Nesvědčí i hymna o charakteru národa? Vezměte si Kde
domov můj. Než se rozhodneme, kde je, Francouzi mají
dobojováno.
Vždycky jsem o Marseillaise přemýšlel v souvislosti se
sportem. Když ji hrají před nějakým zápasem ragby, které je ve
Francii hodně populární, nebo před fotbalem, zní to bojovně.
Ta píseň nabudí. A když našim hrají Kde domov můj… Jestli
z toho pak nevyplývají ty sportovní výsledky. Je sice
příjemná, ale moc motivační není.
Co si o nás Francouzi vlastně myslí, odhlédneme-li od toho, že
slovo Čech jejich velmi populární Gumáci překládají „cikán“?
Ne, to ne, to jenom figurka prezidenta Sarkozyho v jedné
epizodě Gumáků vypráví, že jezdíme na povozech, chodíme špatně
oblečení. Vynikající je scénka večeře s Václavem Klausem,
během níž ho Sarkozy zapálí, nebo když vypráví reportérovi,
jak dá úplatek sto eur Mirkovi Topolánkovi za to, aby mu
přepustil předsednictví EU, a kdyby se mu to zdálo málo, o
čemž pochybuje, že ho vezme na stejk. Reportér zase pochybuje,
že by to zabralo, a Sarkozy trumfuje – zabere, protože
Topolánek stejk uvidí poprvé v životě, protože „u nich“, kdyby
si ho chtěl dát, by musel zabít vlastní babičku.
Jen pro upřesnění, Gumáci jsou skvělá politicko-satirická
karikatura.
Ano a jako každá karikatura vystihují to, co se ve společnosti
děje a onen zmíněný Sarkozyho despekt je přenositelný do
reality. A co si o nás Francouzi myslí? Pokud nás vůbec znají,
mluví o Československu, ale brzy jsem pochopil, že to je
hranice možného, kam většina z nich dosáhne. Ale dokážete
vyjmenovat všechny americké státy?
Nedokážu.
Já taky ne. A většina lidí u nás je na tom pravděpodobně úplně
stejně. Myslím si, že zejména Pařížany, kteří mají nos hodně
vysoko, jako ostatně každý obyvatel megapole, vůbec
nezajímáme. Jsou národem velké země, která má všechno, na co
si vzpomenete: krásnou přírodu, vynikající gastronomii,
ohromnou historii. Jediné, čím jsem je kdy mohl naštvat, bylo,
že jsem jim řekl, že mají úžasnou historii, ale žádnou
současnost.
Přiznám se, že úplně nevím, co jste myslel.
Současnost mají hodně zvláštní, v níž se sami nevyznají.
Doznívá v nich prožitek dávného impéria a do toho vstupuje
jakýsi mix – na jedné straně Sarkozy říká, že musí vybudovat
nový kapitalismus, a přitom tam má socialistická strana
významné slovo a země je sociální, je to opatrovnický stát se
vším všudy. Sám jsem zvědav, do kdy až to může finančně
vydržet, dokud nedojde k nějakým reformám. Ale to jsou úvahy
na analýzu, ne na krátký rozhovor.
Svým způsobem mě fascinuje, že hlavním francouzským
„politickým komentátorem“ jsou karikované figurky, Gumáci.
Les Guignols, jak jim říkají, mají obrovskou sledovanost.
Dokonce vám Francouzi řeknou, že se nedívají na hlavní zprávy
na veřejnoprávní TF 1, ale že jim stačí Gumáci, aby přesně
věděli, co se děje. Je fakt, že jejich prostřednictvím
dostanete srozumitelnou a vtipnou informaci, a to zcela
aktuální. Tuhle karikaturní zkratku mají ve Francii dokonale
dotaženou, takže se pořad drží léta letoucí, kdežto náš
gumácký pokus hodně brzo zanikl.
Proč myslíte, že se u nás ten žánr, vlastně politická satira,
nechytl? Jsme nudní patroni?
Nevím, ale jsem přesvědčen, že můžete pracovat v seriózním
médiu, ale pokud to médium říká, že reflektuje život a nejen
virtuální realitu, tak k životu přece zatraceně taky patří
úsměv, legrace. Proto noviny mají karikatury. To, že nemá ani
Česká televize, ani Radiožurnál nějaký satirický bloček, to je
škoda, a kdyby mi na to někdo dal peníze a svolení, tak bych
ho hned vytvořil.
Co Francouze momentálně nejvíc trápí?
Myslím, že druhá světová válka, odboj na jedné straně a
vichistická kolaborace na druhé. Je to pořád bolavé místo.
Nehledě na to, že se v nějakém sklepě našly kufry s množstvím
archivních materiálů svědčících o tom, že spousta Francouzů
kolaborovala, aniž by musela. Materiály se mají digitalizovat
a zveřejnit, takže z toho jsou mnozí nervózní, protože potomci
stále žijí a jedná se prý o vlivné a vážené rodiny. A pak taky
trochu Sarkozy přeexponoval debatu o národní identitě. V zemi,
kde žije šest milionů muslimů.
To je vtipné, zrovna on a otázky identity.
Vždycky jsem Francouzům říkal, jaká jsou úžasná země. Kde by
jinde mohl vládnout Maďar s Italkou? Ale vážně. Muslimskou
komunitu ta debata dost stigmatizovala.
Fungují ještě v současnosti česko-francouzské vztahy, s nimiž
jsme se chlubívali zvlášť za první republiky?
Ale co to jsou vzájemné vztahy? V dnešní době hlavně byznys, a
pokud je tam společný zájem, můžeme mluvit o dobrých vztazích.
Vím například, že nás Francie velmi silně podpořila, když jsme
usilovali o to, aby bylo centrum projektu Galileo v Praze. To
se povedlo týmu kolem tehdejšího velvyslance Pavla Fischera a
obchodního rady Vladimíra Bärtla. Podařilo se jim udělat velmi
dobré předpolí pro politiky. Pavla Fischera Francouzi hodně
respektovali nejen kvůli jeho úžasné francouzštině, ale on
také navštěvoval jejich prestižní École normale supérieure,
kde studovala i většina francouzských politiků včetně
prezidentů, takže se s mnohými zná.
Šárka Vieweghová
Foto David Novotný
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 25. ledna. |
