|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Proč je tak málo idiotů?
Jedu ráno autobusem do práce a snažím se ze všech sil uhýbat
očima od billboardů a cedulí, ze kterých na mě útočí tváře
politiků, slibujících cokoliv před volbami, jen aby je lidé
volili. Nevadí mi jejich ošklivost, nemohou za ni, ač bych se
raději díval na tváře krásných žen na obrazech a plakátech,
zvoucích na nějakou výstavu; vadí mi, jak zaměstnávají mou
hlavu a ruší mě v přemýšlení. Ostatně průzkumy veřejného
mínění jasně ukazují, že předražené kampaně všeho druhu více
než polovinu občanů velice otravují. A ještě proti mně sedí
dva mladíci a baví se o Facebooku. „Víš, co je důležité po
smrti?“ říká jeden. „Odhlásit se z Facebooku.“ Myslí to vážně
a zdůvodňuje: „Jsou tam lidi, kteří jsou už šest měsíců po
smrti, usmívají se na fotkách a někdo jim píše: Už půl roku
ses neozval.“
Když se mi takto hned po ránu vyhrotil problém na „politika
nebo smrt, co je důležitější“, vyberu si politiku a uleví se
mi, že na téma smrti je do večera času dost.
Žít bez politiky, bez úřadů, bez vlád, bez politických stran –
to není můj halucinační sen, i když je to představa nádherná,
oslnivá, neříkám to ale já, říká to ředitel ústavu životního
prostředí. Zabývá se životem mravenců, a když má zdůvodnit,
proč ho tak zajímají, pronese, že právě proto: nemají žádné
úřady, žádnou byrokracii, žádnou vládu, ani královna jim nijak
neporoučí, a přesto společenství mravenců skvěle funguje.
Povídá o tom a všichni se smějí, jak je to zábavné. Mně to
nepřipadá směšné, ale úžasné.
Ještě ten den odpoledne si pustím „dévédéčko“, Kurosawův film
Idiot z roku 1951. Dostojevského model funguje i v japonském
prostředí. Hrdina říká, co si myslí, vidí svět čistýma očima a
– všichni se smějí.
Třetí příklad. Michael Moore, americký dokumentarista a
provokatér, napsal výzvu pro politiky z Demokratické strany:
Neustále připomínejte Američanům, kdo to byl, kdo nás dostal
do krize. Zakažte vystěhovávání lidí z domů a bytů, když
nemohou platit hypotéku. Postavte banky a Wall Street před
soud za zločin století. Vytvořte Hladovou zeď 21. století,
kterou budou stavět nezaměstnaní. A tak dále.
Že se všichni smějí Moorovi, že ho považují za naivku, za
idiota, nemusím zdůrazňovat. Jak to, že se lidé posmívají
většinou tomu, co by jim přineslo užitek, co by je vytrhlo
z bídy, co by jim pomohlo vytvořit lidštější, poctivější svět?
Tuto otázku mohu ještě zjednodušit: Jak to, že je tak málo
idiotů?
Odpověď je překvapivá: Protože společnost ovládají hlupáci. A
ti nemají idioty rádi.
Že společnost nějak ovládají hlupáci, to jsem si nevymyslel,
to je vidět na každém kroku. Nebudu vypočítávat hlouposti,
kterých se dopustili jen v posledních letech politici a
zákonodárci a které nám budou ještě léta otravovat život:
solární elektrárny a neuvěřitelně skokové zdražování
elektřiny, zprivatizování vody a její další a další zdražení,
to jsou jen drobné příklady. Most, který nikam nevede, na
dálnici, kde stojí kilometr stavby miliardu, což je násobek
ceny takového díla jinde ve světě. Kocourkovští si objednali
vojenská obojživelná vozidla za stamiliony a za další miliony
na ně nechali přimontovat ocelové pancíře, takže už vozidla do
vody nesmí. Ředitel jakéhosi úseku kocourkovské dopravy prodal
za miliony železniční vagony, které si potom pronajal. Není
divu, že elita, která vládne v Kocourkově, potřebuje peníze
někde sehnat. Vymyslí tedy plán: což kdyby to všechno
zaplatily rodiny a matky s dětmi, něco nemocní a něco
invalidé?
Kocourkov se v ruském jazykovém prostředí jmenuje případněji:
Durakov. To znamená Hlupákov.
Návrhy na řešení přicházejí každý den. Sebrat dalším chudákům
peníze, to je ta nejčastější varianta. Ale jsou i jiné náměty.
Jak mohlo dojít k takovému „pokažení“ kapitalismu? Je to
proto, že ruský model socialismu po Říjnové revoluci nebyl
socialismem, jen socialismus zdiskreditoval. Dnes se už nikdo
neodváží přijít s projektem lidské rovnosti a solidarity.
Kapitalismus navíc ztratil skutečného oponenta a ve světě,
který už není bipolární, si jeho dravé síly dělají, co chtějí.
Ti moudřejší tvrdí, že snad až se probudí střední stav a
přestane si podřezávat větev spoluprací s bohatými elitami,
bude možné vytvořit alternativu. Ještě moudřejší jsou toho
názoru, že alternativu ke globálnímu kapitalismu vytvořit
nelze, jen drobnými krůčky o ni usilovat na úrovni malého
života v obcích a regionech.
Vraťme se k všeobecné hlouposti. Naši v tom určitě nejsou
sami. Svět je přece globální, a proto je i hloupost globální.
Vědci zkoumající „deprivaci“ a choroby z vládnutí a z
postižení mocí o tom přinesli nesčetné důkazy. Jsme snad ve
stadiu civilizační degenerace?
A jak jsou na tom Češi? Ti musí být ve všem první. Mezinárodní
odborníci provedli u nás průzkum úrovně vzdělání a zjistili
katastrofální výsledky. Potvrdil to i ministr školství a teď
přemýšlí, co s tím. Ne náhodou dostal právě ocenění nadace
Vize 97 specialista na světovou nevzdělanost a úpadek Konrad
Paul Liessmann.
Globální svět ovládají globální hlupáci. Dozvídáme se o jejich
životě víc, než bychom možná chtěli. Jeden má potíže
s italskou modelkou, druhý s nastřelováním vlasů, další se
zamotali do afér s mafií nebo se rovnou podílejí na zlodějnách
bankéřů a podnikatelů. Blýskavý svět celebrit, politiky a
bohatství. Jsme v moci hlupáků.
Nevěřím na velké záchranné teorie, na společenské zvraty,
třídní boj nebo revoluci. Jen na individuální příklad.
Najednou se objeví člověk, který je poctivý, nikam se necpe,
nečeká na kariéru, má radost z maličkostí a pomáhá ostatním,
kde může. Všichni o něm říkají: je to idiot!
Možná je mezi vámi jeden, kterému se smějete. Není jako vy. Má
hodně podivné názory a vypadá spíše jako podivín nebo
provokatér. Měli byste si ho víc všímat. Je to idiot, kterého
je třeba si pěstovat.
Idioti – naše jediná obrana proti hlupákům. A třeba i naše
jediná záchrana. |
