|
 |
 Stalo
se mezi Němcem a Rusem
Nesnadno se píše o knize, která už měla mnoho příznivých
recenzí, ovšem rádo o takové, která přece zasluhuje dalších
doporučení. Nesnadno proto, že sotva lze ještě přijít s
originálním hodnocením, rádo proto, že předmětem je originální
dílo. A přitom řekněme, že originalita románu Stalo se
prvního září od slovenského autora Pavla Rankova je
jakýmsi paradoxním způsobem neoriginální: žádné experimenty
ani extrémy, bombastičnost, krkolomné postupy a šoky. A přece
tu máme je z jakéhosi důvodu – kterým jistě není nic než
autorův talent – cosi mimořádného a pozoruhodného.
Rankovo vyprávění, které vyšlo letos v českém překladu (orig.
2008), je decentní i pádné, o lidskosti i sviňárnách (což jak
známo chodívá ruku v ruce), má v sobě trochu načernalého
humoru, ale nepříliš. Stručně popisovat jeho dějovou linii je
obtížné, neboť tu jde o kroniku let, byť dramatizovanou.
Vývojové zákruty jsou vymezeny základním schématem: tři
kamarádi od dětství, totiž přesně prvního září 1938, usilují o
lásku své tehdy ještě také dětské femme fatal. A jak jejich
přátelství, tak touha po slečně Márii přetrvá celých třicet
let do roku 1968, kdy je jako čtenáři opouštíme. V dalších
plánech se však děje mnohem více. Mnohostranně využitelné
východisko, že hrdinové jsou různých národností – české,
maďarské a židovské – přitom pocházejí z Levic na jižním
Slovensku a samozřejmě je přítomen i živel německý, umožňuje
na osobních příbězích výborně kreslit osudy celých etnik i
zemí. Přitom kromě velmi obrazné fikce tu cítíme spoustu
časoprostorové autenticity, ba dokumentaristiky. A to vše v
poměru tak vyváženém, že nás četba prostě baví. Zvláštní
kapitolou je pak jazyk. Nic moc hovorového, všechno pečlivé a
učesané dodává dílu jakousi patinu, pečlivost, věrohodnost.
Čteme o tom, co jsme byli zač – a není důvodu si myslet, že
jsme dnes jiní. A čteme bez velkých vysvětlivek sdělení, která
je konečně dobře říct, i když jsou pro leckoho špatně
přijatelná. Dejme aspoň jeden příklad: „Beneš křičel na celé
Brno z radnice taková divná slova – vylikvidovat Němce,
vylikvidovat Němce. Přímo na ulici je honili, chytali,
mlátili. Jednoho pověsili za nohy a zapálili...
Sedmnácti-osmnáctiletí kluci ze Zbrojovky. Ještě před půl
rokem lezli náckům do řiti, aby získali práci ve Zbrojovce,
protože tam bylo o pár marek víc než jinde... Třicátého května
všechny Němce, děti, matky, staré lidi srazili do obrovského
zástupu a hnali je z města. To nebyli Němci z Reichu, nacisti,
ale staří Brňáci...“
Kromě své „dějepisné“ a příběhové roviny je román Pavla
Rankova Stalo se prvního září vzkazem ještě v jednom užším
smyslu: ani v éře inflace písmen se nemusí autor pitvořit, aby
byl zajímavý. Netřeba se vymlouvat, že všechno už bylo
napsáno, a za každou cenu metat umělecké kozelce. Když se to
umí, lze nekomplikovanými prostředky utvořit neobyčejné dílo.
Jan Mattuš, překladatel a publicista
Foto Peter Procházka |
