|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Nálepka s nápisem „pravice“
Jste příznivcem levice, nebo pravice? Málokdo zaváhá
s odpovědí. A přece existuje jen málo tak vágně,
nesystematicky a víceznačně definovaných pojmů. Zkusme provést
malý test. Vyberte si z následujících souborů citátů ten,
který je vám ideologicky nejbližší.
(A) Společný prospěch má přednost před soukromým
prospěchem. Bezpracné zisky je třeba zrušit. Velké podniky by
se měly dělit o zisky s pracujícími. Stát má povinnost
poskytnout pracovní příležitosti pro své vlastní občany.
(B) Člověk není svobodný, dokud není omezena moc vlády.
Jak moc vlády roste, svoboda mizí. Národy se hroutí, jakmile
občané požadují od vlády to, co by si mohli zařídit sami.
Vláda není řešením problémů, ale problémem sama o sobě.
(C) Národ musí přijmout vojenské a náboženské hodnoty
přísnosti a disciplíny. Náš národ se začal rozkládat, jakmile
silný vůdce byl nahrazen sborem nezodpovědných mužů
ovlivněných cizími názory a zvyky. Máme zodpovědnost jen vůči
Bohu a historii.
(D) Stát musí vytvořit dobré právní prostředí pro
hospodářství a udržovat zdravou úroveň konkurence pomocí
opatření, která jsou v souladu s tržními principy. To znamená,
že stát se má starat o pořádek, nikoli zasahovat do
ekonomických procesů. Jeho starostí je stanovení a vynucování
pravidel hry, jimiž se účastníci trhu řídí.
Vybrali jste si kteroukoli z možností A, B, C nebo D? Pokud
ano, ve všech případech jste pravičáci. Všechny čtyři
ideologické „ochutnávky“ totiž pocházejí od osob či
politických směrů, které se hlásí k pravici anebo jsou alespoň
obecně za pravicové považovány.
Začněme s variantou A. Teze o přednosti společného prospěchu
pochází z programu Nacionálněsocialistické dělnické strany
Německa z roku 1933. Ačkoli je sporné, zda nacismus byl
skutečně pravicovým hnutím, velká část veřejnosti stejně jako
politologie hlavního proudu tvrdí, že ano. Pokud jste si
vybrali tuto variantu, jste tedy oficiálně pravičák, a to
dokonce krajní!
Cítíte, jak radikálně se od té předchozí liší varianta B?
Žádná ideologie se nemůže lišit od nacismu radikálněji než
zásadní skepse vůči vládě jako takové společně s maximálním
respektem vůči právům jedince. Autorem uvedených vět je Ronald
Reagan.
Pravice ale může znamenat i jiné hodnoty. Kdo je zbožňovatelem
armády, církve, národa a disciplíny, jak se o tom hovoří
v bodě C? Autorem všech těchto citátů byl španělský caudillo
neboli vůdce Francisco Franco. Přísnost, disciplína, vláda
silné ruky a uzavřenost národa vůči cizím vlivům – ano, i
takto může vypadat pravice. Je tu nicméně zřejmý rozdíl oproti
nacionálnímu socialismu, zejména v názorech na hospodářskou
politiku. Franco žádné neměl. Těžko se najde státník, kterého
by méně zajímala ekonomie. Například teprve na sklonku života
se dozvěděl, co je to vlastně inflace. První etapa Frankovy
vlády do roku 1959 – po hospodářské stránce neúspěšná – byla
charakterizována uzavřenou ekonomikou, vysokými daněmi a cly,
byrokracií a nekonvertibilní měnou.
Zamyslete se nad tím, komu lze asi připsat názory vyjádřené
bodem D. Jde o esenci ordoliberalismu, směru spojeného se
jmény Walter Eucken, Wilhelm Röpke a Alexander Rüstow. Pokud
vám tato jména stále nic neříkají, pak vězte, že jde o autory
koncepce poválečného německého sociálně tržního hospodářství.
Pověstný „Wirtschaftswunder“, německý hospodářský zázrak, je
jejich ideovým dílem.
Je zřejmé, že různé „pravicové“ ideologie se mohou naprosto
radikálně lišit jak co do obsahu, tak ve výsledcích. A co vy?
Také na vás někdo nalepil paušální nálepku „pravičák“? Anebo
jste nálepkovali vy sami? |
