|
|
 Miloš
Čermák, publicista
Bohatý a bez ambicí
Někdy uprostřed roku 2009 jsem na webu četl článek, který měl
zhruba následující titulek: „Hledá se nový majitel novin.
Ideální vlastnosti: Nechutně bohatý, pokud možno starý a bez
jakýchkoliv ambicí.“
Nepamatuju se přesně, kterého deníku či časopisu se to týkalo,
protože v té době vypadaly na krach všechny. A mnohé skutečně
zkrachovaly, nebo aspoň drasticky omezily své rozpočty.
Uprostřed ekonomické recese, zbavena přízně inzerentů,
působila média bezbranně a odevzdaně. Jako by se zdálo, že
jejich jedinou nadějí mohou být rozmařilí filantropové.
Vzpomněl jsem si na ten titulek, když jsem se koncem července
dozvěděl, že novým majitelem týdeníku Newsweek bude
dvaadevadesátiletý milionář Sidney Harman. Jako by ten popis
přesně seděl na něj! Snad s výjimkou toho stáří. Ano, navzdory
údaji v encyklopedii se tohle slovo pro Harmana nehodí.
Komentátoři jízlivě podotýkají, že i sousloví „čilý stařík“
zní pro něj tak nějak nepatřičně.
Ale to není důležité. Změnila se doba a klasická média se
přece jen trochu otřepala. Řada vydavatelství v posledním
čtvrtletí vykázala zisky, některá začala dokonce přijímat nové
zaměstnance. Ovšem týdeník Newsweek patří k těm méně šťastným.
Potýká se s velkými problémy. Před několika lety se výrazně
proměnil a z běžného zpravodajského časopisu se vydal cestou
čtení pro „lépe informované a intelektuálně ambiciózní
čtenáře“. Nevyřčenou, ale zřejmou metou bylo vytvoření jakési
americké obdoby veleúspěšného britského týdeníku The
Economist. Jenže tenhle plán nevyšel.
Pouze v roce 2009 měl časopis ztrátu 28,1 milionu dolarů, což
znamená, že prodělával více než půl milionu s každým novým
číslem. Situace se ukázala jako neudržitelná. Vydavatelství
Washington Post (publikující především stejnojmenný deník) se
proto rozhodlo v květnu 2010 nabídnout časopis k prodeji. Ale
popravdě řečeno se moc nepočítalo s tím, že se najde vhodný a
seriózní kupec.
Byla by to škoda, na tom se shodovali všichni. Newsweek patří
k ikonám amerického tisku. Není tak slavný jako jeho „bratr“
Time, ale ve své historii prožil slavná a velká období.
Ostatně ono soužití obou časopisů připomíná tak trochu
rivalitu limonád Coca-Coly a Pepsi. Obě značky mají své
příznivce, ale bez jedné i druhé si trh málokdo dokáže
představit. Newsweek byl založen skupinou investorů v New
Yorku v roce 1933, tedy deset let po časopise Time. Ale svému
rivalovi vždycky „dýchal na záda“. Ještě kolem roku 2000 činil
náklad zhruba čtyři miliony kusů, dnes se uvádí zhruba
půldruhého milionu. Vychází ve čtyřech anglických a dvanácti
cizojazyčných mutacích, ve světě má celkem dvaadvacet redakcí.
To vše samozřejmě stojí velké peníze.
Bylo jasné, že si Newsweek nikdo nekoupí jako potenciálně
ziskovou investici. Spekulovalo se o různých majitelích, jméno
Sidneyho Harmana nakonec bylo překvapením. Muž s odhadovaným
majetkem ve výši kolem půl miliardy dolarů vydělal na výrobě a
prodeji hi-fi techniky. Dnes je považován za muže renesančního
rozletu: navzdory vysokému věku má spousty aktivit, mimo jiné
stále učí na univerzitě. Za slavný časopis údajně zaplatil
symbolickou cenu jeden dolar (oficiálně to nebylo potvrzeno),
zároveň však převzal závazky ve výši zhruba padesáti milionů
dolarů. Důvěru původního majitele získal prý především proto,
že slíbil, že nebude propouštět ani jinak šetřit na úkor
kvality týdeníku.
Nechme stranou jedovaté komentáře, které se pochopitelně
objevily, například: „Možná Sidneymu namluvili, že si kupuje
jen předplatné“, nebo „Proč by si devadesátník kupoval
Newsweek, když si ho může v čekárně u doktora přečíst
zadarmo“. Sidney Harman si nakonec srdce většiny mediálních
expertů získal vyjádřením, že nebude na redakci nijak tlačit a
že jí dá čas, aby ukázala, co umí. „Řekněme, že za pět až
deset let jim začnu vážně šlapat na krk!“ prohlásil
dvaadevadesátiletý byznysmen. A již mnohem vážněji dodal, že
žurnalistiku pokládá za jednu z uměleckých forem, a proto
považuje za nutné ji podpořit, protože umění je zkrátka
důležité… pro krásu ducha i pro budoucnost. Krásně řečeno. Jak
že zněla ta definice ideálního vlastníka novin? |
