|
|
Z pekla války nelze uniknout bez pošpinění
 Režisér
Brian De Palma proslul jako tvůrce gangsterek (Neúplatní),
zaznamenáme však i jeho výpravy do sporných válečných aktivit.
Například v Obětech války vylíčil tragickou událost z
vietnamských bojů. Obdobné téma nalezneme i ve snímku
Zredigováno z roku 2007(v neděli 22. 8. ve 22.25 uvádí ČT2),
kde se opět dotkl pádu jakýchkoli zábran. Tentokrát na
teritoriu Iráku obsazeného americkými vojáky. Ve své
omezenosti nechápou, proč na ně tamní radikálové útočí, když
zemi pomohli: svrhli přece dosavadního diktátora a přinesli
demokracii.
De Palma se tentokrát vzdal tradiční syžetové výstavby – celé
vyprávění vyhlíží, jako kdyby bylo převzato odjinud, z jiných
médií. Vidíme, jak důležité úseky příběhu natáčí jeden z
vojáků na video jako svého druhu deník (a doufá, že díky tomu
bude přijat na filmovou fakultu). Ale také spatříme záběry z
bezpečnostních kamer, některé sekvence pocházejí z internetu,
přistupuje vysílání arabské televize, nechybějí ani záběry z
výslechů. Spatříme i postupně vřazované úryvky z (fiktivního)
francouzského dokumentu, který je věnován obtížné službě na
kontrolním stanovišti. Provází jej jako nezaměnitelný
identifikační znak Händlova Sarabanda oddělující tuto vsuvku
od zbytku vyprávění.
V celém filmu nenalezneme ani jediný okamžik, který by nebyl
takto převzatý, vždy vidíme záběry někým již pořízené nebo
právě pořizované. Režisér pak jednotlivé úryvky skládá do
působivé mozaiky, dokládající, jak pozvolna otupuje lidská
mysl, vystavena ustavičně stresovým tlakům. Odhadování, kdo z
projíždějících nebo procházejících lidí by mohl být terorista,
vyčerpává a vede k tragickým přehmatům, znásobeným i odlišným
vnímáním týchž posunků. Například výzvu k zastavení pochopí
řidič vezoucí těhotnou ženu do nemocnice jako pokyn k průjezdu
– a vojáci spustí palbu.
De Palma ukazuje, jak náročný je pobyt ve vzdálené zemi, kde
hrdinové marně čekají na vystřídání, obklopeni odmítavě,
neřkuli nepřátelsky naladěným obyvatelstvem, jehož mentalitě
nerozumějí. Frustrace má tragické důsledky: spatříme třeba,
jak vojáci nejprve zbůhdarma šikanují jednu místní rodinu, u
níž marně hledají zbraně či spojení s atentátníky. A opět:
nevidíme víc, než co mohla zaznamenat přítomná „fanouškovská“
kamera. Zredigováno je dílo vypravěčsky novátorské: režisér
chce navodit pocit, že sledujeme právě probíhající dění, v
daném okamžiku zvěčněné v některém z obrazových médií. A daří
se mu to.
Jan Jaroš, filmový publicista |
