|
|
Návrat muže v klobouku
 Rozhlasoví
posluchači, ale i čtenáři tohoto listu si to jméno a hlas
jistě dobře pamatují. Jako zpravodaj Českého rozhlasu
informoval letech 2002 až 2006 o dění ve Spojených státech,
jeho „americké“ články v rubrice Zkraje týdne pak zhusta
rozdělovaly čtenáře na dva tábory. Po roce působení ve funkci
ředitele Radiožurnálu Miroslav Konvalina z rozhlasu před třemi
lety odešel a dnes stojí v čele Amerického centra v Praze. Na
rozhlasových vlnách se ale úplně neodmlčel: od ledna má svou
relaci na stanici Praha.
Středu co středu v 7.45 představujete vždy jeden americký
stát. Stýskalo se vám po práci rozhlasáka?
Stýskalo je asi slabé slovo, člověka jako jsem já, který žil
dvacet let pro rádio, a přesto se ho rozhodl alespoň na čas
opustit, to denně trápilo. Jakmile to jen trochu šlo,
zatelefonovali mi kolegové z Dobrého jitra s nabídkou, abych
připravoval glosy o Americe. Ihned jsem souhlasil a navrhl, že
budu chodit ráno do rádia na živo. Od té doby vždy ve středu
ráno probíráme střídavě s moderátory Světlou Magni a Janem
Burdou Abecedu amerických států.
Už ale nejste redaktor ani zpravodaj, stal se z vás spíš
popularizátor Spojených států. Jak se v nové roli cítíte?
Dobře, protože když vás někdo nechá dělat, co vás baví, a
ještě vás za to platí, tak si rozhodně nemůžete stěžovat. Do
Amerického centra při velvyslanectví USA v Praze jsem přišel
v době, kdy tam někoho takového hledali. Umožnili mi postupně
si postavit malý český tým, jehož úkolem je poskytovat
nejrůznější informace o Americe a vést o ní s českou
veřejností dialog. Nabídl jsem to profesně nejcennější – že mi
lidé to, co o Spojených státech řeknu, věří. Nemluvím o
politice, ale o Americe takové, jakou mají posluchači stanice
Praha rádi.
Žijete v prostředí amerických diplomatů v Praze, jste vlastně
každý den na zdejším americkém území. Jak často se dnes
dostanete do samotných Spojených států?
Dnes už tam jezdím jen na dovolenou, právě jsem se ze zámoří
vrátil. Chtěl jsem navštívit staré přátele, promluvit si
s českými diplomaty a krajany v New Yorku i ve Washingtonu.
Měl jsem také obrovské štěstí, protože jsem dostal hned tři
pozvání, která se neodmítají. To nejcennější bylo na americkou
premiéru hry Václava Havla Odcházení ve Filadelfii. To je
okamžik, u kterého chcete být. Sleduji zblízka i zpovzdálí
dvacet let let souznění prezidenta Havla s Amerikou a
uvědomuji si, jak je pro naši zemi cenné.
Potkal jste svého nástupce, současného zpravodaje Českého
rozhlasu ve Spojených státech Víta Pohanku?
Nejen potkal, projel jsem s ním během pár dní kus Ameriky. Jen
díky němu jsem mohl být u všeho důležitého. Přes den jsme se
přesouvali, odpoledne a večer natáčeli a v noci, když jsem
spal, tak on vysílal. Vítek Pohanka je zapálený reportér,
který do sebe vstřebává Ameriku tak, aby mohl podávat
svědectví v širokém kontextu. Když zrovna nepracoval, tak mě
zkoušel ze znalostí americké historie a nutil postupně
vyjmenovávat americké prezidenty. Byli jsme oba ve svém
živlu...
René Kočík |
