|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Nenahýbejte se z oken
Pijete whisky? Znám jeden oblíbený reklamní klip. Dva chlapíci
dohlížejí na výrobu lahodného nápoje a v určité fázi se ptají,
co dál. A odpověď zní: „Někdy to nejlepší, co můžete udělat,
je nedělat nic!“ A tak John a Bill nedělají nic.
Ten moment, kdy John a Bill nic nedělají (samozřejmě bez
pointy, že mezitím musí whisky „jen“ dozrát), se mi moc líbí a
už mockrát jsem tuto metaforu použil. Tak to udělám znovu.
Když jsem byl vybídnut, abych napsal příspěvek do ankety Jaký
byl váš kulturní zážitek roku, měl jsem pokušení odpovědět, že
to bylo nepostavení Kaplického knihovny. Ne snad, že bych byl
proti (nebo pro), ale proto, že to byla určitě
nejpozoruhodnější kulturní událost roku, kolem které se nejvíc
namluvilo, aniž by se naplnila. Takovéto metafyzické kulturní
zážitky jsou pro českou národní mentalitu myslím hodně
typické.
Nedělat nic má svá plus. Česká krajina je stále, po dvaceti
letech kapitalismu, plná šťovíku. Moderní zemědělství, které
často spočívá v tom, že krávy žijí v létě v zimě na holých
loukách, kde člověka neuvidí, má tu výhodu, že se šťovík
nekontrolovaně rozrůstá. Krávy ho nespásají. Někdy se český
člověk rozhodne, že na těch holých plochách něco postaví. Když
chodím denně kolem nejnověji postaveného „domu s dírou“ na
pláních Kavčích hor, ptám se: Nebylo by lepší, aby tam rostl
šťovík?
Jsme stále ještě na začátku roku a lidé uvažují, co dělat. Co
dělat se vším šťovíkem, který nás pomalu obrůstá?
Přemýšlím o tom, co by asi dělali v naší situaci John a Bill.
A odpověď je překvapující: Nic. Jenže dokázat to nebude
snadné.
Za prvé, nesmíme dopustit změnu vlády. Jen ať dál vládne
úřednická vláda, ať se nic nemění. Vláda politických sil by
nás znovu uvrhla do kolotoče mafiánských soubojů. Politické
strany, jak každý už jistě pochopil, jsou normální firmy,
které se starají jen o svůj zisk a prosperitu. Je třeba za
každou cenu omezit jejich moc.
Za druhé, žádné volby! Každé volby zatím jen potvrdily
dosavadní katastrofální stav společnosti. Politici využili
hlupáky, aby zvolili tu nebo onu stranu, a pak čtyři roky
tvrdili: Vždyť jste si nás zvolili. Tak mlčte!
Proboha, kdo bude potom o nás rozhodovat, kdo nám dá zákony,
kdo bude řídit společnost? začnou okamžitě plakat všichni
nesvéprávní občané, kteří si nedovedou představit život, kde
se jenom čeká, až dozraje whisky.
Řešení je přece tak jednoduché. Až bude rozpuštěn dosavadní
parlament, tento neseriózní sbor náhodných amatérů
rozhodujících o našich životech, dojde konečně k ustavení
účelného prozatímního parlamentu nového. Bude sestaven ze
zástupců delegovaných z univerzit, vědeckých ústavů,
kulturních a tvůrčích institucí a svazů, občanských
společností a církví.
Tento prozatímní parlament bude přijímat nutné zákony a řídit
vládu.
Domnívám se, že jeho legitimita bude stejně plnohodnotná,
ne-li vyšší, než je legitimita dosavadní sněmovny a senátu,
naplněných korupčními politiky spojenými s ekonomickou mafií.
Poslanci a senátoři prozatímního parlamentu budou mít imunitu
pouze pro politickou oblast.
Když nebude existovat parlament, sestavený jako dosud
z kompliců ekonomické moci, je pochopitelné, že také
ekonomická moc bude muset poněkud kapitulovat. Ostatně: Jakým
právem ekonomické subjekty, banky a soukromníci napojení na
mezinárodní kapitál ovládají naše životy? Pro příště budou jen
spravovat majetek, sloužit společnosti. Banky budou pro příště
jen spravovat peníze.
Doufám, že jsem nezapomněl na něco, co by nám v roce 2010
nemělo dál přerůstat přes hlavu. Ale musím všechno naráz
vyjmenovat? Je to snad novoroční projev? Když vystoupil
exprezident Václav Havel v televizi v listopadu loňského roku,
pojal svou řeč nazvanou signifikantně Jednou budem dál jako
novoroční projev. Řekl, že „tato země vzkvétá, ale nějak
divně“. Místo toho měl dát nějakou praktickou radu. Když už
neřekl, co dělat, mohl doporučit, co nedělat. Například:
Nekoupejte se na neznámých místech! Neplivejte na podlahu!
Nedotýkejte se drátů na zem spadlých! A také: Nenahýbejte se
z oken! Všechna doporučení, co nedělat, by byla užitečnější
než pouhé lamentování.
Každý, kdo se občas uchyluje k náboženství nebo k filozofii,
ví, že také v duchovních oblastech se často doporučuje
nekonat. Meditování někdy spočívá v tom, zastavit proud
myšlenek a dostat se do mezery mezi nimi. Tam je to pravé
spočinutí. Nemít ego, zbavit se ho a nechat Vyšší Já, aby se
nás zmocnilo.
Nevolit zástupce politických stran, netvořit novou vládu,
nepůjčovat si od bank, nehýbat s whisky, dokud řádně
nedozraje.
Z dětství si pamatuji fascinaci nápisy na rámech oken
železničních vagonů, vyvedenými v bílém smaltu. První
seznámení s cizími jazyky. Ne pas se pencher au dehors! E
pericoloso sporgersi! Nicht hinauslehnen! Nepatřili jsme
tenkrát do Evropské unie, a přece tu člověk cítil
sounáležitost s kulturou a dějinami. Nenahýbejte se z oken!
Připadalo mi směšné poslechnout. Než jsem se seznámil
s případem železničního inženýra Pernera, který se nahýbal a
urazilo mu to hlavu.
Co je lepší: Nechat si urazit hlavu, nebo počkat v klidu, až
dozraje whisky? |
