|
|
 Mišík v
boxu
Zpěvák Vladimír Mišík nemyslí ani po šedesátce na muzikantský
důchod. Zdravotních problémů, které ho před rokem a půl
zastihly uprostřed bilančního koncertního turné a na delší
dobu upoutaly na lůžko či invalidní vozík, využil k přípravě
své první (!) sólové desky, která by měla napřesrok přinést
posluchačům mj. další várku zhudebněných „Kainarů“. Do té doby
si můžeme bluesrockového klasika dopřát na některém z řady
vystoupení – ať už s kapelou ETC... nebo v komornějším
„Čuďáku“ neboli triu Čundrground. Čekání na Mišíkovu novinku
nadto zpříjemní vydání dvou čtyřdiskových kompletů s
remasterovanými zpěvákovými alby s ETC... z let 1976–1996. S
úvodním dílem edice nazvané Déja vu přišel Supraphon před
Vánocemi. Nabízí první čtyři řadové snímky kapely a navíc
anglickou verzi původně bezejmenné debutové desky, která je
dnes známá pod titulem jedné z Mišíkových nejslavnějších písní
Stříhali dohola malého chlapečka. Součástí některých disků ve
výtvarně výjimečně pojatém rozkládacím boxu formátu DVD jsou i
písně, které ve své době vyšly pouze na singlech.
Nejstarší z kvarteta nově vydaných Mišíkových nahrávek, k níž
vedle Kainarova „Chlapečka“ patří i jiné legendární písně
Obelisk či Proč ta růže uvadá, se z diskografie ETC... poněkud
vymyká, což zpěvák v průvodním bookletu vysvětluje okolnostmi
vzniku alba, které před třiatřiceti lety natáčeli nejen
hudebníci z právě vzniklé formace ETC..., ale také bývalí
Mišíkovi spoluhráči z rozpadlého Flamenga či další přizvaní
hosté (včetně například Stivína, Kalandry či Vladimíra Merty).
 Celek
tak může působit trochu nesourodě, což už rozhodně neplatí o
následujících elpíčkách ETC...2 (s Variací na renesanční téma
a dalšími texty Václava Hraběte) a zvláště ETC...3, nahrávce,
jíž Mišík po dvouleté nedobrovolné odmlce (původně ovšem
formulované jako „zákaz do úplného zapomnění“) ohlásil návrat
na scénu. Zřejmě nejlepší z předrevolučních alb kapely, tehdy
ještě posilněné o skladatele a aranžéra Petra Skoumala,
vystřídalo zanedlouho poté album nejslabší – většinu písní
čtvrtého počinu Mišíkova souboru zub času zkrátka nemilosrdně
ohlodal a nic na tom samozřejmě nemění ani reedice.
Druhý z kompletů Déja vu příští rok obsáhne Mišíkova vrcholná
devadesátá léta. Bude zajímavé posoudit, jak s odstupem působí
alba Dvacet deka duše, Jen se směj, Unplugged a Město z peřin.
Milan Šefl
Foto Supraphon |
