|
|
Mýtus o vině, odpovědnosti a trestu
Brněnské Divadlo U stolu si v listopadu připomnělo
dvacáté výročí svého vzniku festivalem Sklepení IV. v Domě
pánů z Fanalu. Kromě osmi reprízovaných titulů nabídla
bilancující přehlídka premiéru úvodní části slavné Aischylovy
trilogie pod názvem Oresteia I (Agamemnón). Po Sofoklově Králi
Oidipovi (2002) jde o návrat divadla k antické tragédii a
vedle dalších, dramaturgicky náročných předloh (Calderón,
Dostojevskij, Tolstoj, Mácha aj.) o další jevištní demonstraci
základních morálních a existenciálních otázek civilizace.
 Režisér
František Derfler si se svým týmem (na vyvýšené plošině u
bicích v masce přímo účinkující Zdeněk Kluka, choreografka
Hana Halberstadt, výtvarnice Kateřina Miholová) vybral novější
překlad Petra Borkovce a Matyáše Havrdy. Jeho v podstatě
blankversovou formu upravil důmyslnými škrty do
osmdesátiminutového nonstop večera. Na krvavé epizodě
z trojského mytologického okruhu (zbylé díly mají následovat)
neřešil přechod tehdejší athénské polis k patriarchátu, nýbrž
nadčasové problémy individuální viny a přijetí odpovědnosti za
vlastní činy v mezní situaci. Byť se samozřejmě nejedná o
muzeální rekonstrukci starověké Thálie (v dynamicky
vystupujícím pětičlenném, generačně rozvrstveném chóru najdeme
včetně Marie Durnové tři ženy a jeho průběžná stanoviska k
jednání protagonistů jsou velmi nuancovaná i konfliktní),
zachovává Derfler přesně dějovou linku a brání se jak rušivým
vnějším aktualizacím, tak zbytečnému patosu i při pečlivé
dikci.
Hlavní postavy vesměs ztvárňují zkušení interpreti. Na nízkém
pódiu u zavěšených kovových plátů se tak v promyšlené světelné
partituře střídají monology pokrytecké pomstychtivé
Klytaiméstry (zlínská Helena Čermáková), exaltovaně tančící
věštkyně Kassandry (její souborová kolegyně Petra Hřebíčková),
na domov se těšícího Posla (Jan Mazák), vojácky drsného,
úkladně zavražděného Agamemnóna (Ladislav Kolář) i
nastupujícího despoty Aigistha (Viktor Skála).
Vít Závodský, teatrolog
Foto Divadlo U stolu |
