|
|
 Prostý
sluha Boží se nikdy nevzdává
Komických dvojic vznikla v dějinách filmu dlouhá řada, často
se vyznačovaly tělesnou i povahovou odlišností, avšak k
nejsvéráznějším patří ta, kterou v Itálii stvořil Giovanni
Guareschi: svedl dohromady katolického kněze a komunistického
starostu. Don Camillo je obyčejný venkovský farář, jemuž
bouřlivé poválečné změny způsobí nejednu potíž. Jeho
pokrokářsky naladěné ovečky si totiž za starostu zvolí
komunistu Pepponeho, jenž okamžitě začne podnikat křížové
tažení proti náboženskému tmářství. A důstojný Don Camillo má
plné ruce práce, aby své spoluobčany uchránil před unáhlenými
činy.
Poprvé se tato věčně poškorpená dvojice divákům představila v
roce 1952 v nyní uváděném filmu Malý svět Dona Camilla a po
velkém úspěchu následovala další pokračování. Ústředním
interpretům – dona Camilla hraje Fernandel, starostu Pepponeho
představuje Gino Cervi – přinesly filmy nesmírnou popularitu.
Záhy se však vynořily výtky, že zesměšňují levicové postoje,
že pomíjejí odvrácenou tvář sociálních protikladů a naopak
hledají jejich iluzorní smíření. Nebylo divu, že do tuzemských
kin se tyto komedie nikdy nedostaly a dokonce se o nich
nesmělo ani psát.
 Přitom
příhody Dona Camilla jsou vyprávěny dobromyslně, ba laskavě,
nenajdeme v nich žádnou útočnou nenávist. Naopak prozrazují
porozumění s oběma znesvářenými hrdiny, i když více sympatií
se samozřejmě vine k panu faráři. Oba hrdinové vlastně slouží
jako modely jednání ovlivněného ideovým přesvědčením, které
vylučuje jakékoli kompromisy, ale přesto nakonec dohledají
společnou řeč, i když žlučovitý Peppone někdy vyznává
pořekadlo, že účel světí prostředky, a chce svého protivníka
znemožnit jakýmikoli prostředky. Hlavně na prvních příbězích
je patrné, že je Guareschi psal jako fejetony do novin.
Prozrazují bystrý úsudek a vypovídají o nadějích i zmatcích
prvních poválečných let v Itálii.
Zejména Fernandel se ve své úloze „našel“, svého hrdinu
obdařuje naprosto upřímnou, přitom nijak fanatickou zbožností,
nenápadně vypíchne lišáckou mazanost i pramalou ochotu řídit
se příkazy svých nadřízených. Camillovy rozmluvy s Pánembohem,
kterému se svěřuje se svými záměry i drobnými podvůdky a
zároveň si jeho jménem odpovídá, patří k působivým,
polidšťujícím okamžikům.
Příběhy Dona Camilla, které jsme mohli před šestnácti lety
poprvé spatřit na Primě (tehdy Premiéře), uvede v neděli 19.
července v 16.30 v nově dabované podobě stanice ČT2.
Jan Jaroš, filmový publicista |
