|
|
 Když
hvězdy naděje pohasly
Božena Němcová se u nás dočkávala vesměs uctivých obrázků,
často přizpůsobených aktuálním ideologickým potřebám.
Ztělesnila ji plejáda hereček: Jiřina Švorcová, Jana
Hlaváčová, Dana Medřická, Jana Březinová, Dana Syslová, Vlasta
Chramostová... Nejnověji zaujala německou režisérku Dagmar
Knöpfelovou – tři spisovatelčiny chystané dopisy (přesněji
možná tři koncepty nikdy neodeslaného dopisu), adresované
Vojtěchu Náprstkovi, ji inspirovalo k vylíčení posledních
měsíců Boženina života.
Ačkoli se snímek A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu (ve
čtvrtek 19. února ve 23.10 uvádí ČT 2) dotýká výhradně českých
reálií, vznikl jako čistě německý počin. Ve štábu ovšem
převažovali najatí Češi, tuzemské herce poznáme v téměř všech
rolích s výjimkou hlavní. Trpící a vyčerpanou Boženu Němcovou
totiž ztělesnila Corinna Harfouchová.
Režisérka zvolila vcelku náročnou vypravěčskou strukturu.
Dokonce začíná hrdinčiným pohřbem, který za všech okolností
svobodomyslná Němcová skepticky komentuje: není si jista, zda
by svůj život chtěla prožít znova. Zastihneme ji churavějící v
litomyšlském exilu, kde se v osamění a jakoby vyděděna marně
pokouší editovat chystané sebrané spisy. Sužují ji stále větší
bolesti, provázené krvavými výtoky.
Při psaní si vybavuje nedávné i vzdálenější události, milostné
vztahy i doprošování, konflikty s opileckým, zhrublým mužem
(Bolek Polívka), jenž ji ponižuje, sprostě nadává, záměrně
ponechává v nouzi a dokonce bije. Režisérka dopodrobna diváka
seznamuje s často krušnými hygienickými podmínkami, zachycuje
Němcovou při výměně zakrvácených „plátýnek“, jak jsou nazývány
objemné kusy tkaniny.
Německý pohled na české dějiny se nám může jevit na jedné
straně svatokrádežný, přitom však těžkopádný, zjednodušující a
proklamativní (hlavní hrdinka ustavičně chrlí vnitřní
monology, které osvětlují probíhající dění), avšak má svůj
význam. Odstraňuje totiž hojně navrstvené mýty. Přibližuje
výjimečnou osobnost, nejen v oné upjaté a pokrytecké době
vnímanou jako „velká česká spisovatelka“, ale současně také
jako „špatná ženská“, jak trefně poznamenává Milena Lenderová
v knize K hříchu i k modlitbě.
Jan Jaroš, filmový publicista |
