|
|
 O filmu jinak
Dobrat se smyslu novoročních programových rošád bývá obvykle
stejně těžké, jako pochopit, kde se bere ona umanutá potřeba
České televize podobný zmatek každoročně rozpoutat. Tradici
diváckých bojovek s cílem zjistit, zda byl pořad zrušen, nebo
pouze „geniálně“ přestěhován, zachovala veřejnoprávní
obrazovka i letos. Tentokrát jsme se však dočkali i několika
změn, které si pozornost zaslouží. Především částečně
inovovaného přístupu České televize k filmu.
Legenda šedesátých let, jako celosvětového společenského a
kulturního vzepětí, žije v obecném povědomí dodnes. Stejně
živé je dodnes dědictví té šťastné doby například v hudbě či
právě v kinematografii. Přesto by bylo naivní předpokládat, že
půl druhá generace nepamětníků filmy z oněch let skutečně zná.
Zvlášť v tuzemsku, kde na totalitně organizované normalizační
zapomnění plynule navázalo dobrovolné popřevratové uhranutí
importovanými atraktivitami. Od Nového roku Česká televize
dluh vůči české kinematografii konečně splácí cyklem Zlatá
šedesátá.
Série (zatím) šestadvaceti portrétů spolutvůrců nejvýznamnější
a nejoriginálnější dekády české a slovenské kinematografie má
ustálenou podobu komponovaného sobotního večera na druhém
programu, kdy hodinovou vzpomínkovou konfesi doplňuje
celovečerní titul z tehdejší tvorby portrétované osobnosti.
Svou koncepcí, a především silou a působivostí autentického
svědectví, nemají Zlatá šedesátá v současné nabídce všech
domácích televizí obdoby. Trojice otců cyklu – autor námětu a
scénáře Jan Lukeš, režisér Martin Šulík a producent Čestmír
Kopecký – si zaslouží absolutorium. Aby maximální uznání
patřilo i České televizi, brání sedm dlouhých let nejistoty a
váhání, zda se nezávislého veřejnoprávního projektu vůbec
ujme. Mezeru po Jarmilu Jirešovi, Antonínu Mášovi a dalších
definitivně nevyzpovídaných osobnostech už nikdo nezaplní.
 Naděje
na úlevné vydechnutí na konci dlouhého čekání provází i další
letošní novinky vztahu veřejnoprávní obrazovky a
kinematografie. Dlouhá léta byla pro diváky České televize
dominantním zprostředkovatelem informací ze světa filmu
nekonečná a nekonečně jednotvárná vachlerovská estráda s
názvem Kinobox. Od Nového roku konečně není. Pokud nejde jen o
zvlášť vypečenou formu oné divácké bojovky a ve veřejnoprávní
nabídce se brzo objeví magazín, v němž film bude obsahem a ne
záminkou, bude možná opravdu líp.
Ocenění s výhradou si zaslouží i fakt, že si Česká televize
konečně uvědomila, jaké bohatství skrývá archiv školních prací
studentů filmových škol. Veřejnoprávní obrazovku sice
předběhla Nova se svou Nocí filmových nadějí, a aktuálně
dubluje i TV Barrandov, která ve svém Profilmu dokonce
nepomíjí ani filmové amatéry, přesto je Film point
pozoruhodným projektem. Že kvůli němu musí filmový fanoušek
vytrvat každé pondělí až do pozdních nočních hodin, patří v
České televizi k neblahé tradici, kterou změna zjevně teprve
čeká.
Jan Svačina, publicista |
