Číslo 8 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s historičkou umění.
Martinou Pachmanovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



O filmu jinak

Dobrat se smyslu novoročních programových rošád bývá obvykle stejně těžké, jako pochopit, kde se bere ona umanutá potřeba České televize podobný zmatek každoročně rozpoutat. Tradici diváckých bojovek s cílem zjistit, zda byl pořad zrušen, nebo pouze „geniálně“ přestěhován, zachovala veřejnoprávní obrazovka i letos. Tentokrát jsme se však dočkali i několika změn, které si pozornost zaslouží. Především částečně inovovaného přístupu České televize k filmu.

Legenda šedesátých let, jako celosvětového společenského a kulturního vzepětí, žije v obecném povědomí dodnes. Stejně živé je dodnes dědictví té šťastné doby například v hudbě či právě v kinematografii. Přesto by bylo naivní předpokládat, že půl druhá generace nepamětníků filmy z oněch let skutečně zná. Zvlášť v tuzemsku, kde na totalitně organizované normalizační zapomnění plynule navázalo dobrovolné popřevratové uhranutí importovanými atraktivitami. Od Nového roku Česká televize dluh vůči české kinematografii konečně splácí cyklem Zlatá šedesátá.

Série (zatím) šestadvaceti portrétů spolutvůrců nejvýznamnější a nejoriginálnější dekády české a slovenské kinematografie má ustálenou podobu komponovaného sobotního večera na druhém programu, kdy hodinovou vzpomínkovou konfesi doplňuje celovečerní titul z tehdejší tvorby portrétované osobnosti. Svou koncepcí, a především silou a působivostí autentického svědectví, nemají Zlatá šedesátá v současné nabídce všech domácích televizí obdoby. Trojice otců cyklu – autor námětu a scénáře Jan Lukeš, režisér Martin Šulík a producent Čestmír Kopecký – si zaslouží absolutorium. Aby maximální uznání patřilo i České televizi, brání sedm dlouhých let nejistoty a váhání, zda se nezávislého veřejnoprávního projektu vůbec ujme. Mezeru po Jarmilu Jirešovi, Antonínu Mášovi a dalších definitivně nevyzpovídaných osobnostech už nikdo nezaplní.

Svou koncepcí, a především silou a působivostí autentického svědectví, nemají Zlatá šedesátá v současné nabídce všech domácích televizí obdoby. Na snímku jeden z portrétovaných tvůrců – režisér Ladislav HelgeNaděje na úlevné vydechnutí na konci dlouhého čekání provází i další letošní novinky vztahu veřejnoprávní obrazovky a kinematografie. Dlouhá léta byla pro diváky České televize dominantním zprostředkovatelem informací ze světa filmu nekonečná a nekonečně jednotvárná vachlerovská estráda s názvem Kinobox. Od Nového roku konečně není. Pokud nejde jen o zvlášť vypečenou formu oné divácké bojovky a ve veřejnoprávní nabídce se brzo objeví magazín, v němž film bude obsahem a ne záminkou, bude možná opravdu líp.

Ocenění s výhradou si zaslouží i fakt, že si Česká televize konečně uvědomila, jaké bohatství skrývá archiv školních prací studentů filmových škol. Veřejnoprávní obrazovku sice předběhla Nova se svou Nocí filmových nadějí, a aktuálně dubluje i TV Barrandov, která ve svém Profilmu dokonce nepomíjí ani filmové amatéry, přesto je Film point pozoruhodným projektem. Že kvůli němu musí filmový fanoušek vytrvat každé pondělí až do pozdních nočních hodin, patří v České televizi k neblahé tradici, kterou změna zjevně teprve čeká.

Jan Svačina, publicista



  Výchovná metoda
  Jak to vidí Ivan Kraus
 
   O filmu jinak

   Televizní glosář     
 
   Královna Sidónia I
   Pořiďte si