|
|
 Leo
Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Filantropové
O lásce slyšíme často, o lásce k člověku zvlášť, ale o
filantropii moc ne. Přitom toto z řečtiny odvozené slovo
neznamená nic jiného než právě lásku k člověku (philein =
láska, anthropos = člověk). Pravda, je to láska, která se
projevuje zvláštním způsobem: darováním peněz, zboží, času
nebo úsilí ve prospěch určitého, často dlouhodobého obecně
prospěšného záměru. A protože se u nás o filantropii moc
nemluví, sotva jste asi zaznamenali, že minulý měsíc byly
uděleny ceny v akci TOP Firemní Filantrop 2008.
Ocenění za výjimečný projekt získala Škoda Auto, která spojila
prodej každého svého automobilu s vysazením jednoho stromu.
Bylo jich celkem 66 806. Uznání za dlouhodobou efektivitu se
dočkala česká pobočka Microsoftu, která pro zdravotně
znevýhodněné občany rozvinula projekt Počítače proti bariérám.
Česká spořitelna zase svým pracovníkům umožňuje, aby dva dny v
roce věnovali na charitativní a dobročinné účely, a proto
uspěla v kategorii zapojování zaměstnanců do filantropických
projektů.
Oceněných bylo samozřejmě mnohem víc, nikoli náhodou hlavně
firem velkých, podnikajících v lukrativních oborech, jako jsou
bankovnictví, mobilní telefony či zásobování plynem a
elektřinou. To soukromé osoby, které lze zanést do kategorie
„bohaté“, se u nás svými veřejně prospěšnými dary moc
nechlubí. Existuje statistika lidí, kteří mají na účtu více
než milion amerických dolarů. Na světě je takových osob
přibližně deset milionů, u nás více než sedmnáct tisíc –
hlavně majitelů firem, profesionálních sportovců, manažerů a
politiků. Bylo by zajímavé zjistit, kolik třeba jen tito čeští
boháči iniciovali dobročinných projektů, nakolik podporují
obecně prospěšné aktivity místní i celostátní, projekty ve
zdravotnictví, školství, kultuře, péči o životní prostředí. Ne
že by tak lidé s mnohacifernými sumami na kontech činit
museli. Na každém je, jak se svými penězi naloží. Je však
osvědčenou pravdou, že kulturnost společnosti, její vnitřní
soudržnost a vzájemnost lze poměřovat i počtem a štědrostí
filantropů.
Česká společnost takové muže a ženy za první republiky mívala
– zakladatele nadací, podpůrce činností, kterým se říkávalo
bohulibé. Dnes o jejich následnících příliš neslyšíme. O to
více si dobročinnost vykládají po svém politikové. Minulý
měsíc tak jako každý rok rozdávali peníze ze státního rozpočtu
– tu pro nabubřelé projekty v domovských obcích, tu pro
činnost, kterou mají jako svého koníčka. Jestliže však
filantropie společnost krášlí, toto je její ostudou. Vždyť
politici nedávají ze svého a ne nadarmo se pro popsaný rituál
vžilo označení „porcování medvěda“. Jeho podstatou není
dávání, ale v konci konců braní.
Filantropům se též říká mecenáši a donátoři, ale tomu, co
činí, odpovídají i česká slova: dobrodějové a lidumilové.
Jestliže nám dnes tyto výrazy znějí spíše pohádkově, není to
jen proto, že zastarala jazykově. |
