Jak se stát hrdinou
Představte si, že stojíte ve svém autě na rušné křižovatce a
čekáte na zelenou. Náhle před sebou uvidíte vůz, nad kterým
jeho řidič ztratil kontrolu. Ohrožuje ostatní. Co uděláte?
Vyskočíte z vozu a poběžíte pomoci jinému člověku i za cenu
nasazení vlastního zdraví či dokonce života? Před tuto volbu
byl postavený mladý muž. Filip Korostenski. A nezaváhal.
Zachránil tak život několika lidem.
Filip Korostenski je majitelem českobudějovické firmy, jež
zajišťuje odtahovou službu. V jejím areálu stojí vraky
vozidel. Jejich posádka většinou utrpěla velmi vážná a
smrtelná zranění.
„Má práce mne baví, a vím, že je potřebná, ale jsou chvíle,
kdy bych ji raději nedělal,“ říká majitel odtahové služby
Filip Korostenski.
„Vůbec mne nepovažujte za hrdinu, jednal jsem instinktivně a
nepřemýšlel o tom, co a jak nebo proč. Až potom jsem se
dozvěděl, že jsem zachránil život ženě v devátém měsíci
těhotenství,“ těmito slovy přesvědčuje Filip Korostenski své
okolí, které ho považuje za hrdinu.
 Zatímco
ostatní přihlíželi...
„Kdybych přemýšlel o tom, jestli to udělám, tak nikomu
nepomůžu. A kdybych ještě přemýšlel, jak to udělám, tak to
teprve ne,“ komentuje svůj čin mladý muž z Českých Budějovic.
Psal se 4. říjen roku 2007 a venku byl pěkný, slunečný den.
Filip čekal na rušné křižovatce na frekventované silnici
takřka v centru Českých Budějovic. Rozhlížel se kolem sebe. A
stejně jako ostatní i on si přitom všiml vozu, nad kterým
řidič evidentně ztratil kontrolu.
„Vypadalo to, jakoby v tom autě seděl nějaký opilec. Najel na
chodník, porážel popelnice a ještě jsem viděl, jak s sebou
bere zeď nějakého domu.“
Pak si už Filip Korostenski nic moc nevybavuje. Jednal
instinktivně. Věděl jen, že neovladatelné vozidlo ohrožovalo
nejenom jeho, ale i další lidi v autech i na chodnících.
Zatímco jiní tomu přihlíželi, on vyběhl ze svého vozu, skočil
do nebezpečného vozidla a zastavil ho.
„Ani nevím, jak jsem za sebou zavřel dvířka svého auta a jakým
způsobem jsem se k tomu cizímu auťáku dostal. Prostě jsem
viděl, že má stažená okénka a tak jsem do něj skočil a šel po
ruční brzdě. Nebylo čas přemýšlet, jak se dostat dovnitř a jak
zastavit. Přesto jsem to udělal. A kdyby byla okénka zavřená,
asi najdu jinou cestu,“ vzpomíná na ten den, který z něj
udělal hrdinu.
Až pak Filip zjistil, že zachránil život těhotné ženě, která
ve voze upadla do bezvědomí.
Dobrý člověk ještě žije
Filip Korostenski pracuje v odtahové službě, kterou najdete
jen pár desítek metrů od domu, kde žije paní Kubec. Žena,
které mladý muž zachránil život.
„Vůbec jsem nevěděl, kdo v tom autě sedí. Jen jsem viděl, že
je to paní, která je svalená s hlavou zvrácenou dozadu a její
auto poráží vše, co mu stojí v cestě.“
Že jde o nastávající maminku v devátém měsíci těhotenství, mu
řekli až policisté a lékaři, kteří na místo autonehody po
několika minutách dorazili.
„Udělal bych to, i kdyby tam seděl někdo jiný,“ tvrdí Filip.
„Nikdy před tím jsme se nepotkali Od té doby se ale vídáme
pravidelně,“ dodává paní Kubec a v náručí chová svou roční
dcerku. Filip Korostenski se ihned po havárii zajímal o jejich
osud.
„Filip je součástí naší rodiny. Je to náš hrdina a tak trochu
anděl strážný naší dcerky,“ vysvětluje žena a ještě rok po té
události má v očích slzy. „Stal se kmotrem naší holčičky, aby
celý život věděla, kdo je jejím zachráncem a velkým hrdinou,“
říká a vzápětí na sebe prozrazuje, že se svým manželem nemohli
mít řadu let děti a jejich holčička je dítětem vymodleným a
zatím jediným.
„Když jsem Filipa poprvé uviděla, pomyslela jsem si, že je
sympaťák. Takový obyčejný mladý a bezprostřední chlap. Ale
hlavně – že je to prostě dobrý člověk. A jsem přesvědčená o
tom, že jsme spolu s mou holčičkou měly obrovské štěstí, že
tenkrát na té křižovatce stál právě on. Nevím, jestli by se
takto zachoval někdo jiný.“
Paní Kubec si na nic z toho dne nepamatuje. Když jela
z nemocnice, kde byla na těhotenském vyšetření, pocítila
lehkou nevolnost. Viděla za křižovatkou malé parkoviště a
rozhodla se tam pro jistotu zastavit a zavolat svému muži, aby
pro ni přijel. Než ale stačila křižovatkou projet, upadla do
bezvědomí.
„Poslední, co si pamatuji je to, že jsem stáhla okénka ve
voze. Vůbec nevím, proč jsem to udělala, asi mi bylo horko, a
i když mám v autě klimatizaci, chtěla jsem si do kabiny pustit
chladný vzduch. Jinak si to nedokážu racionálně vysvětlit,“
vzpomíná paní Kubec.
Hrdina z odtahovky
To co se dělo pak, jí řekl manžel, když za ní přišel do
nemocnice. Paní Kubec se rozplakala dojetím, když poslouchala
vyprávění o muži, který ji a jejímu děvčátku zachránil život.
„Cítila jsem se nejdřív strašně vinna, že jsem zapříčinila
autonehodu. Že jsem si nedala pozor a řídila jsem v devátém
měsíci těhotenství, ale doktoři mi vysvětlili, že by se to
mohlo přihodit kdykoli jindy, dřív nebo později. Celé
těhotenství jsem byla bez problému a k incidentu došlo šest
týdnů před porodem, kdy také jiné ženy ještě chodí do práce,“
vysvětluje.
„Na to, abych mu poděkovala nenacházím slova, všechno jsou to
najednou fráze, které nemohou vyjádřit to, co skutečně cítím.
Ale vděčná za jeho odvahu budu Filipu Korostenskému do konce
života.“
Byla to právě ona, která se rozhodla nominovat Filipa
Korostenského na Cenu Michala Velíška, kterou každoročně
vyhlašuje Nadace ADRA. Je určena lidem, kteří za cenu nasazení
svého života zachrání život jinému člověku.
Vidět všechnu tu bolest...
Filip Korostenski každý týden musí se svým týmem odtahové
služby vyjíždět k autonehodám. Mnohé havárie končí tragicky.
Z trosek automobilů vyprostil už desítky mrtvých těl. Tehdy 4.
října byl u toho, když mohl zachránit hned dva lidské životy.
„Jsou chvíle, kdybych svou práci raději vůbec nedělal.
Nejhorší je, když předáme zbytky aut pozůstalým. Dívat se jim
do tváře a vidět všechnu tu bolest, to je něco šíleného... Ale
to, že jsem té paní a jejímu nenarozenému děvčátku zachránil
život, na to nikdy nezapomenu.“
Michaela Vetešková, redaktorka Českého rozhlasu 1 –
Radiožurnálu
Foto Rudolf Mareš |
