|
|
 Rudolf
Matys, publicista
Listopad s velkým L po devatenácti letech
Devatenáct let není sice žádné „kulaté jubileum“, ale ani tak
žádná ze čtyř stanic Českého rozhlasu, které jsem se snažil
v „Den boje za svobodu a demokracii“ podrobněji sledovat,
výročí událostí z listopadu 1989 rozhodně nezanedbaly. Je to
vlastně stále důležitější: povědomí o průběhu těchto událostí
i o jejich smyslu pro přítomnost a budoucnost je totiž zejména
u mladé generace povážlivě chabé.
Nemohli jsme samozřejmě očekávat, že by se ve vysílání
objevila nějaká senzační odhalení, týkající se „sametové
revoluce“: už nejspíš zůstane tajemstvím, jaký konkrétní záměr
při klíčové studentské demonstraci sledovala policie svou
provokací s „mrtvým studentem“ Růžičkou, vulgo kapitánem StB
Zifčákem. A hlubší pohled do dobových mezinárodních kontextů?
To by se asi musely především doširoka otevřít moskevské
archivy, což ovšem nelze ani v nejmenším předpokládat.
Daleko podstatnější je ovšem otázka, kterou si ostatně toho
dne tak či onak položila většina rozhlasových pořadů s
„jubilejním tématem“. A ta zněla: splnily se za těch
devatenáct let naděje, které vložila česká (československá)
společnost do nově vzniklých demokratických poměrů? Odpověď na
tuto zásadní bilanční otázku nebyla příliš utěšená na webu
rozhlasové Šestky ani v moderovaných anketách Radiožurnálu.
Bilanční charakter měly rovněž různé diskusní pořady: na ČRo 2
pořad Moje další cesta, v němž si Alena Kumstýřová vyprávěla s
Jiřinou Šiklovou či Martinem Stropnickým o jejich
polistopadových osudech; na Radiožurnálu se zas v pořadu Jana
Zítky Gaudeamus 08 vyznávalo současné studentské mládí ze
svých představ o vlastní budoucnosti, představ, které s ideály
studentů roku 1989 už souvisí jen velice, velice volně, pokud
si je vůbec dokáže konkrétně představit...
Vysílání „nepublicistické“ stanice Vltava se dotýkalo
zmíněných témat spíše jen zprostředkovaně, ale i tak do
širšího rámce této problematiky jistě ústrojně patřily
například pozoruhodné texty a vzpomínky osobností, které
zvolily svobodu exilu (jmenujme aspoň vzpomínkový pořad o
skladateli a posrpnovém emigrantu Janu Novákovi) – a pro
přemýšlivého posluchače byla neméně cenná i repríza
Historického klubu Pavla Kosatíka, který se do pozoruhodné
šíře zabýval fenoménem „občanské neposlušnosti“ či pasivní
rezistence.
Nejkvalitněji a nejerudovaněji se ovšem zhostila svého úkolu
stanice analytické publicistiky ČRo 6, která v
padesátiminutovém pořadu Názory a argumenty přinesla
nejpronikavější odpovědi na kruciální otázku po (promarněném?)
dědictví Listopadu. Pozvaní hosté Lída Rakušanová, Jana
Hybášková, Jan Ruml a Václav Pinkava shodně konstatovali, že
na nepříliš potěšujících vyhlídkách současné demokracie nese
podstatnou vinu dlouhodobá absence otevřeného a pozitivního
programu, a to u všech demokratických stran. Především mu
fatálně chybí morální rozměr, étos, který byl tolik příznačný
právě pro listopadová „masová“ vzedmutí demokratických
energií. Tím se otevírá prostor pro populistickou politiku
všech odrůd, která nakonec, podle názoru diskutujících, vede
vystrašené voliče i k nejrůznějším projevům fobického (i toho
euroskeptického) izolacionismu a nacionalismu.
A tak vlastně nejslabší komponentou jinak kvalitního vysílání
toho dne byly nakonec vstupy některých oficiálních politických
celebrit, většinou, bohužel, velmi povrchní, nekonkrétní,
nepřitažlivé a plné až běda omletých frází a floskulí! |
