|
|
Václav Rašilov,
herec
Jaký vztah máte ke svému dědečkovi, kterého znáte jen
z filmů a vyprávění?
 Jako
kluk jsem žil v domě, kde dědeček dříve bydlel, takže jsem
vnímal atmosféru toho prostředí a měl jsem rád věci, které
sbíral. Fascinovaly mě krabice známek, staré hodiny nebo
obrazy a taky spousta různých nepotřebných věcí, které dříve
byly rekvizitou nebo částí scény v nějakém divadelním
představení. Jsou řemeslně propracované a mají své kouzlo!
V tom jsem asi trochu po dědovi. Jinak je mi líto, že jsem ho
nezažil, zemřel už v roce 1955. Měl jsem jen jednu babičku,
která ale taky brzy odešla. Trochu jsem tedy záviděl ostatním
dětem jejich babičky a dědečky. Sašu Rašilova znám samozřejmě
z fotek a filmů, slyšel jsem o něm spoustu historek, které se
tradují, ale víc by mě zajímalo, jaký to byl člověk v běžném
životě. Každopádně mě těší, že mého dědu měli lidé rádi. Na to
jsem hrdý!
Jak vás ovlivnilo povolání otce kameramana a maminky, která
vystudovala taneční konzervatoř?
Tatínka film vždycky fascinoval, jednou si dokonce zahrál v
komedii Rodinné trampoty oficiála Třísky, ve které účinkoval i
dědeček. Tato zkušenost otci stačila na to, aby se přesvědčil,
že se před kamerou necítí dobře. Jako kameraman mě bral
s sebou do televize. Bylo to jako dostat se do supersvěta,
který mě doslova pohltil: byly tam obrovské prostory, různé
lávky, kulisy, rekvizity, chodily tam pohádkové bytosti. Tak
trochu jsem tomu všemu kolem sebe věřil a hlavně jsem hned
spekuloval, jak a kam bych mohl vlézt. Bylo to naprosto
úžasné! Domovskou scénou maminky bylo Divadlo ABC; zažila
ještě éru Jana Wericha. Prostředí divadla bylo také skvělé,
navíc tam byli nesmírně zábavní lidé! Maminka ale postupně
opustila svou uměleckou dráhu a začala se věnovat rodině. Tím
skončily i mé výlety jak do divadla, tak do televize.
Hráli jste někdy v divadle nebo ve filmu společně s bratrem
Sašou?
 Prvně
jako úplně malé děti. Otec dělal kameramana seriálu scenáristy
Jaroslava Dietla a režiséra Zdeňka Podskalského Doktor
z vejminku. Bylo mi tehdy kolem pěti let a vzpomínám si na
natáčení jako na velkou zábavu. Martin Růžek, který hrál
ústřední postavu doktora, byl přátelský a já ho bral jako
svého dědečka. Od té doby jsme dlouho s bratrem společně nikde
neúčinkovali. Sešli jsme se až v divadle, když Saša se svou
ženou Vandou Hybnerovou připravovali autorská představení pro
Divadlo v Řeznické. Inscenace Pokus pes čili potwor, kterou
dodnes hrajeme v Divadle Komedie, je v podstatě rodinným
představením: kromě Saši, Vandy a mě, tam hraje Boris Hybner a
ještě naše velmi dobrá rodinná známá Jana Kovaříková. Co se
filmu týče, zahráli jsme si společně se Sašou teprve teď
v absolventském filmu Radka Míla Bráška a
připravované televizní pohádce Sofie a ukradený poklad.
Režisér Jaroslav Hanuš nás obsadil do rolí dvou bratrů –
princů Bobo a Dodo, kteří jsou takovými neúspěšnými uchazeči o
princezninu ruku.
Berete svého bratra jako hereckou konkurenci?
Chce se mi říct, že čím dál víc... (smích) Ve skutečnosti ale
ne! Saša je pro mě člověk, kterému absolutně věřím a mohu mu
říci cokoli. Konzultuji s ním spoustu věcí, tedy i těch
pracovních a velmi mě zajímá jeho názor. Navíc, když jsme teď
spolu natáčeli, pěkně jsme se při tom vyblbli a dost jsme si
to užívali. Máme totiž podobný smysl pro humor a protože se
dobře známe, neměli jsme žádné zábrany, které občas člověka
brzdí, když se na place potká s někým, koho osobně nezná.
Věnujete se víc divadlu nebo filmu?
Střídavě. Divadlu rozhodně pravidelněji. Někdy se mi sejdou
nabídky, že nevím, co dřív, ale mám i období, kdy odpočívám a
mám čas na rodinu. V angažmá jsem teď v kladenském divadle
Lampion a jinak pravidelně hraju v seriálu Ulice. Nedávno jsme
dotočili seriál Proč bychom se netopili na námět románu Zdeňka
Šmída, který režíroval Petr Nikolaev. Jinak hostuji
v představení Vzducholoď, které vzniklo v divadle Nablízko a
dnes se hraje v Divadle bratří Formanů na lodi Tajemství.
S Divadlem Aqualung tam uvádíme ještě Drákulu.
Zuzana Vojtíšková
Foto
Martin Drtina
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 11. 11. |
