|
|
 O
vzkazech
K zásadním vzkazům z televizní obrazovky tradičně patří
promluvy fotbalových protagonistů. Hlubokomyslnosti z rodu
prohlášení „fotbal se skládá ze dvou částí – z obrany a útoku“
však dostávají velkou konkurenci. Do světel reflektorů a
přízně kamer se stále razantněji derou politologové. Nedávné
dvojí domácí a jedny zaoceánské volby byly vítanou
příležitostí k vydatné porci jejich jasnozřivých předpovědí
významu a váhy meteorologické prognózy „nebude-li pršet,
nezmoknem?“. Dílčí inovace se však dočkalo i ptydepe samotných
politiků. Napříště už nebudou jen vysílat a přijímat signály.
Podle vicepremiéra Jiřího Čunka, který byl nedávno návštěvou
v Otázkách Václava Moravce, právě začali problémy „intonovat“.
Televizní monopol na tragikomické výroky však nemají jen výše
zmíněné profese. Přehlídkou promluv hodných zapamatování bývá
čas od času i veřejnoprávní pavlačová debata Máte slovo.
Dařily se i většině účastníků nedávné diskuse o financování
pražských divadel. Účelovou demagogii podnikatele v estrádním
byznysu Petra Kratochvíla a koktání nekulturního radního
Milana Richtera, přiděleného (zřejmě rozhodnutím Strany) „na
kulturu“, doplňovalo donkichotské úpění kritika Petra
Pavlovského a poučené mlčení divadelníka Jakuba Špalka.
Skutečnou perlou mezi pronesenými názory však byla panská
rada, kterou všem divadelním umělcům poskytl ředitel Národní
galerie Milan Knížák. Příklad si prý mají vzít z mladých
výtvarníků, kteří svá díla často tvoří jako „vedlejšák“ ve
svém volném čase. Kdyby Michaele Jílková konečně někdo
vysvětlil, že poslouchat a reagovat je důležitější, než
provokovat hádku, mohli jsme se možná dozvědět, jak by si pan
profesor ono hraní do šuplíku představoval. Takhle jen zůstal
ve vzduchu viset další z absurdních blábolů, často
motivovaných vytříbeným ideologickým dogmatismem.
Skutečný potenciál televize jako nástroje nenápadné propagandy
nám však zatím zůstává vzdálen. Ukázka sofistikované
manipulace překvapivě dorazila zpoza Atlantiku. Přesně v duchu
celosvětového rozmělňování úspěchu v dalších a dalších
pokračováních láká od léta diváky Novy už pátá řada amerického
seriálového thrilleru 24 hodin. Zajímavější než devalvace
někdejšího suverénně servírovaného napětí a dějových zvratů
v mechanické naplňování schémat, je na nejnovějších
komiksových eskapádách nezničitelného agenta Jacka Bauera
jejich podprahové poselství. Názorně totiž předvádí, že „ve
vyšším zájmu“ je občas nutné nejen porušovat zákony a
mezinárodní právo, ale i obětovat své nejbližší, a dokonce i
brutálně mučit podezřelé. Na rozdíl od těch tragikomických si
tenhle vzkaz pozornost zaslouží.
Jan Svačina, publicista |
