|
|
Ve službách královského nástroje
„Je nesmírně krásné připravovat se na koncert v kostele. Západ
slunce zrcadlící se na zdi antverpské katedrály člověk nikdy
nezapomene. Je to duchovní zážitek, který se nedá dost dobře
popsat. K tomu je zapotřebí básníka!“ To jsou slova českého
varhaníka žijícího ve Spojených státech Karla Paukerta. Jeho
vzpomínky a myšlenky zazní v deseti dílech rozhlasových Osudů
na stanici Vltava od pondělí 10. listopadu vždy v 11.30.
Karel Paukert pochází ze Skutče, kde se roku 1935 narodil.
Studoval na Pražské konzervatoři u Jana Bedřicha Krajse a na
Královské konzervatoři v belgickém Gentu u Gabriela
Verschraegena. Z rodné země odešel v roce 1961. V cizině
„začínal“ jako první hobojista Islandského národního orchestru
v Reykjavíku. O dva roky později vstoupil plně do služeb
„královského nástroje“ – varhan. Stal se Verschraegenovým
zástupcem v katedrále svatého Bavona v Gentu a jeho asistentem
na konzervatoři.
 Roku
1964 Karel Paukert emigroval do Spojených států. Působil jako
profesor varhanní hry na několika univerzitách. Roku 1972 se
stal americkým občanem (české občanství nabyl zpět před třemi
lety). Později přijal místo ředitele hudební sekce muzea umění
v Clevelandu a začal také vyučovat na tamním hudebním
institutu.
Řada koncertních míst a festivalů, na nichž Karel Paukert
exceloval svým interpretačním uměním, je takřka nekonečná.
Vystupoval v Londýně, New Yorku, Mnichově, San Francisku a po
roce 1989 také v Praze či v Olomouci. Hudbou rozezněl varhany
v katedrálách v Tokiu, Lausanne, Gentu, Bruselu, Freiburgu,
Norimberku, Stockholmu i v Helsinkách.
Ke katedrálám má intenzivní vztah. „Francouzské katedrály s
jejich přenádhernými okny a gotickými rozetami jsou za
slunečného dne prostorem, který mne vždy přenese do jiného
světa. I menší kostelíčky, kupříkladu na islandském venkově,
mají své kouzlo. Po dvou hodinách cvičení v přetopeném
kostelíku se najednou ocitnete venku, kde vás bičuje mrazivý
vítr. Namíříte si to ale třeba do jednoho z těch úžasných
bazénů s horkou vodou pod širým nebem, a rázem vám ani déšť,
ani vítr nevadí. Co víc potřebuje člověk ke štěstí?“ vyznává
se Karel Paukert.
Eva Ocisková, spolupracovnice ČRo 3 – Vltava |
