Číslo 45 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s textařem.
Michalem Horáčkem.


 

 

 


 



Napsal Hamleta Shakespeare, nebo Bacon?

Kdo sáhne po knize Virginie M. Fellowsové Shakespearův kód (Mladá fronta) v domnění, že jde o podobný thriller, jako je Brownův román Da Vinciho kód (vydávaný též pod názvem Šifra Mistra Leonarda), bude zklamán: najde v ní životopis filozofa Francise Bacona. Kniha nedávno zemřelé americké autorky je totiž první vlaštovkou, která k nám přilétla z hnízda tzv. „baconiánů“. To jsou ti obdivovatelé Shakespearova díla, kteří nevěří, že zvládnout zásobu 20 000 slov a rozumět právu, medicíně, astronomii, historii a dvorské etiketě tak dobře jako autor Hamleta by mohl člověk bez univerzitního vzdělání. Shakespeara proto považují jen za „pokrývače“ a tvrdí, že tvůrcem jeho her a Sonetů byl nejvzdělanější Angličan přelomu 16. a 17. století – Sir Francis Bacon.

Autorka Shakespearova kódu shrnuje argumenty baconiánů a hned na počátku své knihy vypráví, jak americký lékař Orville Owen a jeho spolupracovnice Elizabeth Gallupová koncem 19. století dešifrovali z tzv. foliového vydání Shakespearových her to, co do nich Bacon údajně ukryl. Opírali se přitom o kódovací systém, který filozof popsal ve svém spisu De augmentis Scientiarum, vydaném v říjnu 1623, tedy pouhý měsíc před foliovým vydáním her. (Shakespeare byl v té době již sedm let po smrti.)

Přitažlivější než příběh dešifrování je jeho výsledek – Baconův vlastní životopis. Ten autorka konfrontuje s historickými fakty a Shakespearovými hrami. Před čtenářem se rozvíjí neobvyklý pohled na vládu Alžběty I., za jejíhož syna se Bacon ve svém šifrovaném životopise prohlásil. Zatímco její druhý, mladší syn – Lord Essex – doplatil životem na to, že jako maminčin miláček si dovolil projevit ambice následníka trůnu, Bacon, jehož Alžběta příliš ráda neměla, dokázal tyto ambice potlačit a sublimovat je ve tvůrčí aktivity, jež se navždy zapsaly do dějin světové kultury. A Shakespeare? Ten se prý ve skutečnosti jmenoval Shaksper, podobal se Falstafovi a Bacona vydíral.

I když knihu Fellowsové jistě brzy napadnou „stratfordští“ – tak se nazývají ti, kteří věří, že Shakespeare skutečně své hry napsal – a její argumentaci rozmetají podobně, jak již rozmetali argumentaci jejích předchůdců, čtenářům, kteří se zajímají o alžbětinskou dobu, ji doporučuji. A to i přes chabý překlad, odbytou redakční práci a diskutabilní zařazení titulu do ediční řady Ezoterika.

Bronislav Pražan



  Jak to vidí Věra Nosková
   Zkraje týdne
 
   Žijeme pořád
   ve zdivočelé zemi...

     Navštivte
 
   Po stopách
   podnikatelských rodin

    Téma