|
|
 Americký mýtus podle Orsona Wellse
Asi neexistuje slavnější filmová prvotina nežli Občan Kane, v
roce 1940 natočený divadelníkem a skandálním rozhlasovým
režisérem Orsonem Wellesem. Byl považován za „zázračné dítě“ a
lze věřit, že opravdu pronesl památnou větu, že film je
nejkrásnější hračka, kterou v životě dostal. Vydobyl si
naprostou tvůrčí svobodu, které při natáčení Občana Kanea beze
zbytku využil. Taková příležitost jej už nikdy nepotkala, v
dalších letech byly jeho filmy různě mrzačeny, pokud se mu
vůbec podařilo je dokončit.
 O
Občanu Kaneovi, který se ve čtvrtek 9. října ve 23.20 vrátí na
obrazovky České televize, byly sepsány stohy úvah, dokonce
vyšly objemné knihy. Byl prozkoumán ze všech myslitelných
stran. Televizní diváci si možná vybaví, že jeho vznik
podrobně vylíčil snímek RKO 281 (což bylo číslo, pod jakým si
celý projekt vedla záhy zaniklá společnost RKO). Proto tento
článek přináší jen stručné seznámení s problematikou Občana
Kanea a jeho svérázem.
Orson Welles si počínal průkopnicky jak v zacílení příběhu,
tak v jeho inscenačním i vypravěčském opracování.
Protagonistou je mocný mediální magnát, jenž svým vlivem a
bohatstvím (které mu přesto nepřineslo žádné štěstí) dokáže
ovlivňovat i americkou politiku. Jako zosobnění „amerického
snu“, oslnivého vzestupu z nicoty na samý vrchol, jej ztvárnil
sám režisér. Ale Welles osudy svého hrdiny nelíčí přímočaře,
nýbrž prostřednictvím vzpomínek, které se k němu váží,
prostřednictvím hmotných dokladů spatříme (fiktivní) filmové
dokumenty, které jej opěvovaly. Žurnalista, který má posmrtně
sepsat jeho osudy, tak naráží na nejrůznější náhledy a
postoje, obtížně se prosekává houštinou často protichůdných
informací.
Welles záměrně vypráví neuspořádaně, buduje skládanku: staví
na prolínajících se útržcích, retrospektivy poznamenává časová
libovůle. Ohlas vyvolalo vizuální ztvárnění, režisér (ve
spojení s kameramanem Greggem Tolandem) novátorsky zkoumá
hloubku obrazu, střihové zkratky, vnitrozáběrovou montáž, kdy
se pozornost plynule přesouvá z jednoho objektu na další.
Překvapí nezvyklé úhly záběru či pozice v postavení kamery.
Výsledné pojednání je možná až manýristické, ale stále
úchvatné. A ve své době ťalo do živého: tiskový magnát
Randolph Hearst se cítil být pomluven a rozpoutal nebývalou
štvavou kampaň. Bůhví, jak by film i jeho tvůrce dopadli,
kdyby Ameriku neovládla jiná starost – vstup do druhé světové
války.
Jan Jaroš, filmový publicista |
