|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Budete držet den bláznů?
Aprílová legrace spočívá v tom, že nám kamarád, kolega, kumpán
od pípy, dnes ale mnohem častěji média v čele s internetem
naservírují celkem důvěryhodnou informaci. Druhý den poté, co
ji prvního dubna s úžasem přijmeme a šíříme jako poplašnou
zprávu dál, v horším případě začneme na jejím základě konat,
se dozvíme, že to byla lež, blbost, že jsme prostě byli
vyvedeni aprílem.
Je nespravedlivé a také nesmyslné, že nejde o posměch, který
si jaksi zasloužíme proto, že jsme, čistě hypoteticky,
namyšlení hlupáci. Jsme drženi za blázny jen a jen proto, že
je v kalendáři první duben. Co je nám po tom? Prožíváme další
z mnoha všedních dní v provozních radostech či drobných
starostech, máme napjatý program, chceme komusi pomoci, jinému
udělat radost, potřebujeme dodržet termíny a najednou nám
kdosi zašantročí auto a my voláme policii, sdělí nám, že
krachuje banka, v níž máme úspory nebo že jsme vyhráli velkou
sumu, takže nesmyslnou euforii vystřídá zbytečná frustrace, že
musíme kamsi neodkladně jít, tam ale nejsme očekáváni... Nic
než otrava, komplikace a ztráta času, někdy i financí.
Co je to za tradici? Kde se vzala? Její historie koření v 16.
století a souvisí se změnou juliánského kalendáře na
gregoriánský. Před jeho zavedením se v mnoha zemích oslavoval
příchod Nového roku na 1. apríla. V roce 1582 papež Řehoř
VIII. zavedl kalendář, který začínal 1. ledna. Předchozí
časový chaos vystřídal na první pohled chaos nový – lidé
změnám nerozuměli a domnívali se, že jim byly ukradeny dny.
Zejména ve Francii si prý mnozí na nový kalendář nedokázali
zvyknout a i nadále slavili začátek nového roku prvního dubna.
Stali se tak pro ty pružnější terčem posměchu. Filutové jim na
záda s oblibou připínali obrázek ryby, což mělo okolí
sdělovat, že se hloupá aprílová rybka dá snadno nachytat.
Vciťme se ale do posmívaných – tak vládci světa si dělají
s časem, co chtějí, a když jim na to hned neskočíte, máte být
pro blázny těm, kterým nedělá problém poslouchat a přizpůsobit
se?! Méně poslušní protestanti, například Angličané nebo
Švédové přijali gregoriánský kalendář až v roce 1752 a den
bláznů se pak 1. dubna začal držet nejen na britských
ostrovech, ale i v amerických koloniích. Až do roku 1918
vydrželo gregoriánskému kalendáři vzdorovat Rusko, které se
stalo se svou říjnovou – listopadovou revolucí terčem
zlomyslných vtipů. Národové Sovětského svazu měli ovšem tehdy
i poté jiné starosti než jak se vyřádit při aprílových
taškařicích.
Apríl je spíš svátkem zlomyslnosti než hravosti, fantazie a
neškodných mystifikací. Ale kde se daří jakémukoliv humoru,
není ještě tak zle. Nejhůř je tam, kde se pro vtip a satiru
demonstruje, demoluje, vyhrožuje a dokonce zabíjí. V každém
případě 1. dubna pro jistotu téměř ničemu a nikomu nevěřme,
buďme lišky a sledujme bedlivě, kdo nám co podsouvá k věření.
Ostatně je to docela účinná strategie pro zachování rozumu a
nezávislého myšlení pro všechny dny roku. |
