Číslo 15 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s pěvkyní.
Dagmar Peckovou.





 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Dagmar Pecková, pěvkyně

Jak často přijíždíte do Česka?

Asi šestkrát do roka. Pokud má muž zrovna volno a děti prázdniny, přijedu i s rodinou. Ta je tu ráda, protože Praha je nádherné město a děti se jí ve škole chlubí. Nevzdala jsem se svého pražského domu, neprodám ho ani nepronajmu. Můžeme se sem kdykoliv vracet, je to náš druhý domov.

S čím se představíte na Pražském jaru?

S Českou filharmonií v Schönbergově operním monodramatu Erwartung. Hodně jsem o to stála a moc si vážím, že mě pan dirigent Mácal obsadil. Období přelomu devatenáctého a dvacátého století se dlouhodobě věnuji, asi nejvíc ve  své kariéře.

S Českou filharmonií se pracovně setkáváte poměrně často, ne?

V poslední době jsme například uvedli v Praze Písně kouzelného rohu a nedávno jsem s filharmonií a dirigentem Mácalem absolvovala zájezd po Japonsku s Mahlerovou Třetí symfonií. Se Zdeňkem Mácalem pracuji ráda, jeho silné emocionální nasazení je velice přínosné speciálně pro Mahlerovu nebo Schönbergovu hudbu a jim podobné hudební styly. Dokáže vytvořit atmosféru a předat ji publiku.

Působíte v umělecké radě Pražského jara, co tu máte na starosti?

Radím při výběru pěvců ze zahraničí; snažíme se „dodávat“ festivalu opravdu světové zpěváky.

Kdy vás zase uslyšíme v opeře?

Od šéfa opery Národního divadla Jiřího Heřmana jsem dostala nabídku na role Ježibaby a Cizí kněžny v Rusalce. Premiéra by měly být v roce 2009.

A kterou roli nakonec budete zpívat?

Přece obě najednou! Bude to náročné, ale tak to zpívala i Randová. Už jsem si to i vyzkoušela. V Cizí kněžně, která je na scéně celkem sedm minut, je jedno složité místo – jedno cé, špatně se tam leze nahoru. Ale když zvládnu velice komplikovaná áčka v Ortrudě, snad bych mohla zvládnout i tohle.

Na počátku kariéry jste se doma proslavila především jako mozartovská pěvkyně. Měla na tom zásluhu i cédéčka s mozartovským repertoárem, Pamatujete se ještě na svůj atraktivní televizní klip?

Jak by ne! Po jeho zhlédnutí přišla prý jedna zákaznice do prodejny a chtěla desku „té paní, co zpívá ve vaně Mozarta“.

Pak jste se ovšem postupně začala přesouvat k hudbě přelomu devatenáctého a dvacátého století. Toto období vás nyní zajímá nejvíc?

Jinak bych to nezpívala, zásadně dělám jen muziku, která mi přináší vnitřní požitek. Párkrát jsem se strefila i do hudby, která mi žádné uspokojení nepřinesla, hrozně jsem pak trpěla a přísahala si, že už nikdy nebudu zpívat, co mě netěší.

Agáta Pilátová, publicistka

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na stáncích od 1. dubna.

Snímky Tomáš Turek


  Rozhovor s Dagmar Peckovou                   Jak to vidí Věra Nosková                   Olomoucký herec František Řehák